Červenec 2018

"VŠECHNO NEBO NIC" problém

6. července 2018 v 15:43 | AD. |  nezávratná moudrost
Téma tohohle článku je tak nějak obepínající úplně všechna témata, na která se poslední dobou zaměřuji (nebo chci zaměřovat na tomhle blogu) a o kterých přemýšlím. Jak u vegetariánství, tak u spirituality anebo ekologie anebo zero waste, prostě u všech těhle novodobých životních stylů, vždycky je tu ta hrozně nepříjemná a mnou nenáviděná tendence že... všechno nebo nic!

Vegetariánství/Veganství? Buď jsi vegan co nikdy ani omylem nesní barvivo který je vyrobený z brouků anebo si nikdy nedá do čaje med, nebo prostě nejsi. Buď nikdy na maso ani nepomyslíš a ani nepřiznáš že ti hezky voní anebo prostě nejsi správnej vegan. Ekologie? Tak buď žiješ 100% zero waste a neprodukuješ žádný odpad a nekoupíš nic v plastu i kdyby tě to mělo zabít nebo nejsi zero waster! Minimalismus? Buď vlastníš dohromady 20 předmětů a oblečení a tvůj byt má holý bílý zdi anebo prostě nejsi minimalista!



Tahle úplně šílená, škodlivá mentalita mně úplně dovádí k šílenství. A já vážně nepřeháním. Opravdu často a opravdu ve velkém množství mají lidé pocit, že pokud tyhle věci neděláte na sto procent tak se vlastně vůbec nemusíte snažit. A to je hrozně, hrozně školivý způsob myšlení, nad čímkoliv. Je to o to horší proto, že se s tím většinou setkávají lidi, co s těmihle životními styli začínají a myslí to dobře - většinou pokud přestupuje na veganství, minimalismus, zero waste, cokoliv to je, tak to je z dobrých záměrů! Lidi se nestávají víc ekologickými ze sobeckých důvodů, lidi nepřestávají jíst něco co jim bylo cpáno celý život ze sobeckých důvodů. Všechny tyhle pozitivní a produktivní změny životního stylu jsou úžasný, jenže problém je že jako u všeho nového, nováčci jsou trochu zmatení a nervózní ohledně změn. No a pak si představte, že jednou udělají chybu, nebo si nejsou vědomi něčeho co je tabu, nebo si to prostě neuvědomili a všichni kolem je přinutí se cítit, jakoby úplně selhali a jakoby vůbec nemělo smysl se snažit.

Já osobně nechápu proč se to stává tak hrozně často především u těhle životních stylů ale stává. Nevím jestli to třeba není dobou? Sociální média a tohle všechny... Rádo to člověka donutí si myslet, že nejsou dost dobrý. Protože na Instagram dávají lidi jen ty hezký chvíle a jen fotky v tom nejlepším světle - jen to vybrané, co chtějí aby ostatní viděli. Nedávají tam svoje chyby a svoje mínusy. A tak má pak asi člověk pocit, že když jednou neudělá něco dobře, tak je to konec světa.


Tím bych se taky mohla hezky vrátit k problému s extrémy. Když vidím všechny ty minimalistický videa lidí na YouTube, co se předhánějí o to, kdo má míň věcí "All 25 Things I Own", "All 20 Things I Own!" Ha, jsem lepší než ty a ty nejsi dost minimalistickej! "Koupila jsem si nový tričko - jsem pořád minimalista?!" Všechny tyhle sračky jsou vážně smutný. Vážně si myslím, že především internet a tahle šílená propojenost a možnost se neustále soudit se všema ostatníma je hrozně togická. Zdá se mi, že to prostě všechno hrozně nutí každého, aby ze sebe vydával co nejvíc a aby byl co nejvíc tohle a nejvíc tamto, aby byl lepší a lepší a lepší... ale ne v dobrému slova smyslu. Ne v tom smyslu, kdy se rozvíjíte a rostete.

Co jsem tímhle chtěla říct... asi jen to, že nemusíte být vždycky na sto procent, abyste byli dost dobří. Nemusíte být vždycky perfect this or that abyste mohli být to, co chcete být. A taky nikomu nic nedlužíte. Toť vše...