Hluboký oceán: palivo pro noční můry

5. srpna 2017 v 13:47 | AD.
Pro ty, co se trochu zajímají o naší planetu Zemi a přírodu a tak podobně, asi není úplnou novinkou, že oceán je fascinující, rozmanité místo. A ještě chvíli bude, dokud díky rybolovu a globálnímu oteplování všechyno nevybijeme, ale to je jiné téma na jiný, pochmurnější článek. Tenhle sice taky nebude úplně veselej, ale snad někoho zajme a možná i trochu postraší. Alespoň trošku. No, věřím že až uvidíte, o čem se chystám psát, tak se při plavání v moři úplně nejlíp cítit nebudete.

Přijde mi fascinující, že je pořádně zmapováno jenom 5% oceánu.

A když si to vezmete, tak to je neskutečně malá plocha. Člověk si ani neuvědomí, že obrovských 75% naší planety je pokryto vodou. Většina z ní je proto neprozkoumaná a nikdo nemá tušení, co se v něm může nalézat. Oceán je navíc mnohem, mnohem hlubší, než si většina z nás dokáže představit. V tomhle článku se teda pokusím postupovat hezky od hladiny dolů do hlubin a popsat, co jsme zatím objevili, že se tam dole skrývá...

Když už se tedy bavíme o noření se do hlubin oceánu, můžeme začít tím, v jaké hloubce od hladiny se pohybují potápěči. Normální, rekreační potápění se typicky odehrává do nějakých 40 metrů pod hladinou. Ve sto metrech už hrozí nebezpečí dekompresní nemoci, která vzniká snížením okolního tlaku, ovšem pouze v případě, že člověk není opatrný. Rozhodně to ještě není limit, kam až se může člověk potopit. Muž jménem Herbert Nitsch je držitelem světového rekordu díky tomu, že se potopil do hloubky 214 metrů a to pouze na jeden jediný nádech! Několik desítek pod tímhle číslem je světový potapěčský rekord Ahmeda Gabra, který dosáhl hloubky 332 metrů.
Pro představu, přes sto další metrů dolů, tedy 443 metrů pod hladinou je ekvivalent toho, kdybyste ponořili pod vodu Empire State Building. To vám snad dodá představu o tom, jaká zatracená hloubka to je. Ale nebojte, ještě rozhodně nekončíme.


Přes padesát metrů hlouběji, tedy na 500 metrech, máme maximální hloubku ponoru modrých velryb a také jaderných ponorek. Něco málo metrů níž, na 535 metrech, máme zase maximální ponor tučňáků císařských. V téhle hloubce už je tlak vody znatelný a je něco ekvivalentu polárního medvěda stojícího na minci. Když postoupíme ještě hlouběji, na 830 metrech se dostáváme k ekvivalentu ponořené věže Burj Khalifa, což je nejvyšší budova na světě nalézající se v Dubaji.

Jakmile dosáhneme jednoho tisíce metrů pod hladinou dostáváme se do skutečný zóny nočních můr.



Do téhle hloubky už nedokáže dosáhnout světlo z povrchu, takže zbytek oceánu je v téhle hloubce permanentně zahalen v černočerné temnotě. Bát se ovšem nemusíte, protože tlak vody je v téhle hloubce tak velký, že je to jakoby člověk stál na povrchu planety Venuše, což znamená rychlou smrt. Pokud vám ale ani to nestačí k nepříjemnému pocitu, v téhle hloubce taky přichází bod, kdy se můžete sekat s obřími olihněmi, které mají přibližně třináct metrů! V 1280 metrech je maximální hloubka ponoru kožatky velké - želvy, která je asi nejpřívětivější stvoření, se kterým se v téhle hloubce setkáte... V hloubce 1828 metrů se dostáváme do nejhlubšího bodu Grand Canyonu, kdyby existoval pod vodou.

Ve dvou tisících metrech už přestává být sranda a je možné se setkat s tvory, kteří skutečně vypadají jako z nočních můr. Těmi jsou například pásovka černá, která doslova vypadá jako předloha pro tvůrce Aliena. O něco hlouběji, na 2250 metrech je hranice ponoru Vorvaňů a Kalmara Hamiltonova. Stejně jako u všeho dalšího si můžete kliknout na odkaz a podívat se, jak tahle ďábelská potvora vypadá. Fakt je, že vy nejste jediní, kdo z ní bude mít noční můry. Vorvani, jako tenhle na fotce, mají totiž často jizvy a rány právě od zmíněných olihní, s největší pravděpodobností od zápasů, které se odehrávají ve těchle děsivých hloubkách. Jen Hamiltonova oliheň může dorůst až 14 metrů a vážit 750 kilogramů. V tuhle chvíli už asi nikdo z nás nelituje, že se tam dolů nikdy na vlastní kůži nepodíváme...

Pokud vám tohle všechno z nějakého důvodu na noční můry a permanentní fóbii z hlubokých vod nestačilo, můžeme jít ještě hlouběji na 3800 metrů, kde například leží vrak Titanicu. (jestli se tedy Titanic vůbec potopil, hehehe) O dvě stovky metrů dolů, tedy na 4000 metrech pod hladinou, už vstupujeme do takzvané abysální zóny oceánu. Tady už v podstatě přestává všechna sranda, ačkoliv tahle část oceánu tvoří jeho 80%. Vodní tlak je 76 MPa a jestliže jste si mysleli, že mimozemšťansky vypadající pásovka anebo gigantická chobotnice byly špatný, počkejte si na to, co žije tady. Bytosti jako Fangtooth, Anglerfish, která se v češtině doslova jmenuje Ďas! anebo Zubatka jsou vaši obvyklí obyvatelé, kteří ale spíš připomínají mimozemšťany, než něco, co by mělo žít na stejné planetě, na které existují králíčci a koťátka...
Na 4270 metrech většinou přichází pomyslené (v tuhle chvíli tedy nepomyslené, ale reálné) dno, od kterého se můžete odpíchnout. Alespoň tedy na většině místech oceánu.


Jsou pochopitelně části oceánu, které jdou mnohem, mnohem hloub. Na 6000 metrech máme začátek Hadál zóny, která je jen tak mimochodem pojmenovaná "hadál" po Hádésovi - zatraceným bohovi podsvětí. Jestli jste tak šílení, že vás ani tenhle drobnej fakt nezastavil, zastavilo by vás určitě to, že tlak vody je v téhle hloubce tak silný, že je to ekvivalent člověka balancujícího na sobě padesát Boeingů 747. Ačkoliv člověk by byl v téhle hloubce okamžitě rozdrcený bez jakékoliv ochrany, určité formy života tady dole pořád existují. Když klesneme jen o pár tisíc metrů, dostaneme se na číslo 8848 m, což je výška Mt. Everestu, kdyby byl otočený a ponořený do vody. Jestli si to dokážete představit dojde vám, že v téhle chvíli už jsme v docela seriózní hloubce. V tuhle chvíli si možná taky začínáte říkat, jak hluboko vlastně dosáhli lidé...

Nejhlubší bod dosažený lidmi byl v roce 1960 dvěma muži - Don Walsh a Jacques Piccard dosáhli hloubky 10916 metrů ve svém batyskafu (druh ponorky uzpůsoben speciálně na ponor do velkých hloubek) Trieste. Než klesli do téhle hloubky, zabralo jim to pět hodin a dole zůstali jenom dvacet minut, protože netrvalo moc dlouho, než jedno z ponorkových oken začalo praskat, což je donutilo se znovu vynořit. Můžeme si jen dopřát chvíli ticha a představit si, jaký musel být pocit být deset tisíc zatracenejch metrů pod vodou a slyšet praskat okno?!
O něco málo metrů hlouběji, na 10994 metrech, konečně narážíme na dno takzvané prohlubně Challenger, která se nachází v Mariánském příkopu v Tichém oceánu a je nejhlubším místem na světě. Tedy... alespoň to nejhlubší místo, o kterém víme. Obecně se totiž věří, že existují mnohem hlubší místa na planetě, která jsme prostě ještě neobjevili.

Jaké ďábelské příšery se skrývají tam? Těžko říct, ale některé musím zklamat když řeknu, že mořské pany ani vyspělé civilizace to s největší pravděpodobností nebudou...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. srpna 2017 v 19:11 | Reagovat

Je hrozně zvláštní si představovat, jak člověka by ten tlak okamžitě zabil, ale ty ryby, co tam žijí, nemají nejmenší problém...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama