Milgramův experiment

20. června 2017 v 15:19 | AD. |  Psychologie
Rozhodla jsem se sepsat pár článků o psychologických experimentech, protože mi přijdou neskutečně fascinující. A jak je asi jasné, že o těch hezkých psát nebudu, ale budu se zaměřovat spíš na ty, co jsou fascinující tím špatným způsobem - svými děsivými výsledky anebo jejich průběhem samotným. A Milgramův experiment mi přijde jako takový mírnější, s kterým by se hodilo začít...

Milgramův experiment je zajímavý v tom smyslu, že v určitém smyslu trochu vysvětluje chování nacistů při druhé světové válce. Protože právě při tomhle si člověk myslí, že všichni nacisté byli prostě hrozní lidé a oni byli, ale tenhle experiment trochu nastiňuje to, co mohlo mít velký vliv na jejich chování a celkovou mentalitu, což si možná uvědomíte při čtení. Abychom tedy začali se základy - Stanley Milgram byl americký sociální psycholog a zmíněný experiment, který se odehrál v roce 1963 měl ukázat, jak daleko jsou lidé schopni zajít při následování pokynů od autorit.

Milgram založil experiment tak, že nejdřív vystavil inzeráty v místních novinách. Nebylo v nich řečeno nic víc, než že se jedná o experiment, který se zaměřuje na učení, odměna byla 4 dolary. Když experiment začal, probíhal tak, že dobrovolník byl v místnosti s dalším člověkem, o kterém si myslel, že je také člověk reagující na inzerát - ve skutečnosti šlo ale o spolupracovníka Milgrama, který o všem věděl. Oběma byly poté "náhodně" rozděly role "učitele" a "žáka" s tím, že role učitele vždycky padla na skutečného dobrovolníka. Žák byl potom odveden za zeď a přivázán do křesla a učitel byl posazen před eletrické zařízení, zatímco žák měl na druhé straně pouze mikrofon a reproduktor. S učitelem byl zároveň v místnosti vedoucí pokusu jako dozor. Učitel měl následně v podstatě říkat slova a žák je měl opakovat s tím, že pokud žák zopakoval slovo chybně, dostal elektrický šok.



Na druhé straně samozřejmě nikdo doopravdy šokován nebyl, ale to učitel nevěděl. Na elektrické desce bylo třicet tlačítek s označením od 15 do 450 voltů. Patnáct voltů bylo označeno jako "lehký šok", 435 V bylo označeno "těžká rána" a poslední dvě tlačítka byla označena pouze křížky. Učiteli bylo řečeno, že při experimentu se bude zkoumat vliv bolesti na učení. Nejdřív byly odpovědi vcelku úspěšné, ale poté se začal student čím dál tím častěji plést a učitel byl pobízen vedoucím pokusu, aby používal vyšší a vyšší šoky.

V téhle chvíli už jede experiment na plné obrátky. Při 75 voltech šlo z druhé strany zdi slyšet naříkání a při 120 voltech křik, při 180 sténání a prosby a při 300 voltech už žák volal, že nebude odpovídat, vedoucí experimentu učiteli ale řekl, že mlčení bude považovat za špatnou odpověď. Výsledky jsou takové, že všichni zaúčastnění experimentu došli až k 300 voltům. Při zvyšování šoků a jakýchkoliv pochybách anebo vyjadřování nesouhlasu byli totiž účastníci experimentu zastrašováni vedoucím slovy, že "je nezbytné, aby pokračovali" anebo "nemají jinou volbu, než pokračovat". I když ve skutečnosti nikdo jejich ruku nedržel a nepokládal jí na čudlíky a účastníci mohli kdykoliv odejít, s tím že by přišli jen o čtyři dolary.

Od 330 voltů učitel slyšel už jen ticho z druhé strany a i přesto 65% procent zúčastněných až ke konečným 450 voltům, ačkoliv se zdráhali a vyjadřovali obavy o život žáka. Právě tohle vede k závěru, že 63% osob bylo schopno někoho ušokovat k smrti elektrických proudem jen proto, že jim to vedoucí testu řekl. Samozřejmě, zúčastnění nejdřív nevěděli, že osoba na druhé straně není skutečně připojená k proudu, což ovšem dělá situaci tak nějak ještě horší. Autor experimentu to dokázal jednoduše vysvětlit několika faktory - zaprvé vedoucí projektu v lékařském plášti působil jak zastrašujícím dojmem/budil respekt a za druhé na jednání zúčastněných mělo vliv něco, čemu se říká agency theory. Tato teorie se zaměřuje na fakt, že člověk má dva stavy chování, když přijde na určování činitele vlastních činů - stav autonomní/samosprávný, kdy člověk rozhoduje sám o svých vlastních činech a bere za ně i jejich následky zodpovědnost, a poté heteronemní stav. V tomto stavu člověk dovolí jiným řídit jejich činy a přitom přesunout zodpovědnost za dané činy na tu danou osobu. To vysvětluje, proč bylo tak obrovské množství lidí schopné naslouchat něčí příkazy někoho, koho vnímali jako osobu s autoritou tak daleko, že byli schopni někoho zabít.

Podle MIlgrama musejí být splněné dva určité body, aby člověk přešel do heteronemního stavu mysli. Osoba, která dává člověku rozkazy musí budit dojem, že je kvalifikovaná dané rozkazy dávat a že ví, co dělá a druhý bod je ten, že člověk musí věřit, že daná osoba je schopná přijmout zodpovědnost za to, co se stane - tzn. za to, co pro něj člověk udělá. V mysli zúčastněných to tudíž fungovalo tak, že ve chvíli, kdy by někdo zpochybnil jejich chování by mohli svoje činy převést na vedoucího s tím, že "to neudělali oni, ale bylo jim rozkázáno to udělat a neměli jinou možnost". Ač ve skutečnosti, samozřejmě jak už jsme řekli, nikdo nebyl u experimentu držet a všichni měli možnost kdykoliv odejít anebo prostě skončit. Tohle je ta část, která lehce nastiňuje určité důvody, proč byl nacismus tak úspěšný. A tenhle způsob myšlení samozřejmě funguje i v bezpečném životě - lidé takhle přemýšlejí a předávají zodpovědnost svým nadřízeným neustále, ať jde o práci, školu anebo cokoliv jiného.



Samozřejmě, tenhle experiment vzbudil spoustu kontroverze a to hned z několika důvodů.

Prvně a hlavně - účastníci tohohle experimentu byli na jeho konci doopravdy přesvědčeni, že právě někoho zabili a ač to nebyla pravda a na konci byli samozřejmě vzati stranou a bylo jim vysvětleno, že byli oklamáni a druhá osoba je v pořádku, něco takového - jen ten pocit, že jste někoho zabili, ač krátkodobý - může mít vážně psychické následky na člověka... Další důvod byl fakt, že dobrovolníci byli prostě a jednoduše obelháni, což bylo v té době ještě legální, ale teď už má každý psychologický experiment jasně daná pravidla, všichni musejí být se vším obeznámeni a tvůrce musí mít opravdu pádný důvod k zatajení čehokoliv zúčastněným. Kromě výše zmíněné újmě na psychice tu byl taky vysoký stres a bylo porušeno právo dobrovolníků kdykoliv skončit ačkoliv je třeba znovu zdůraznit, že doopravdy držen nikdo nebyl.

Pro mě osobně je tohle jeden z těch vážně fascinujících experimentů, protože ukazuje, kam až je normální člověk schopen zajít, když mám pocit, že za věci které dělá vlastně nebude nést zodpovědnost, jelikož se cítí pouze jako prostředník a činitel vůle někoho jiného, autoritativního. Přijde mi taky zajímavé, jaké hrozně velké množství lidí v experimentu došlo tak daleko. Je jasné, že většina, možná všichni, co čte tenhle článek si bude říkat, že oni by něco takového nikdy neudělali. Jenže skutečnost je taková, že ač ne všichni, většina z nás by opravdu podlehla a stalo by se to samé, co při tomto experimentu. Šedesát pět procent je totiž vážně vysoké číslo a na 300 voltů došli všichni, takže je to asi něco k zamyšlení. Zamyšlení nad tím, jak bereme zodpovědnost za naše činy a v jakých situacíh máme my pocit, že za ně zodpovědnost brát nemusíme, ač jsme pořád ti, co všechno dělají a na nikoho ji ve skutečnosti nemůžeme doopravdy přesunout.

Přijde mi to vážně zajímavé. Jaký je váš názor?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 20. června 2017 v 15:36 | Reagovat

Psychika a ľudská myseľ so všetkými svojimi zvláštnymi zákutiami...
Ono tento experiment ukazuje ako ľahko je možné zmanipulovať ľudí. Nepovedala by som, že je to o zbavovaní sa zodpovednosti ale o nezdravom kulte autorít, ktoré sa nesmú spochybňovať ak si slušný človek a správny občan ???

2 Eliss Eliss | Web | 20. června 2017 v 16:13 | Reagovat

Je hrůza jak se lidé dají ovlivnit, ale v téže situaci  bych se asi chovala stejně...

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. června 2017 v 16:53 | Reagovat

Já vím, že přesouvat odpovědnost je jednoduché. Někdy to dělám, myslím si, že něco, co mám udělat na příkaz nadřízeného, není správně (ne morálně, spíš úplně fakticky, a vždycky je to drobnost, třeba jeden argument ve vyjádření z mnoha), ale on na tom trvá, tak to prostě udělám a ať s tím pak naloží jak chce. Ale vím naprosto jistě, že v tomhle případě bych, pokud bych se zúčastnila, rozhodně nedošla nijak daleko, protože vzhledem k mému zaměření a už nějaké praxi mám jasno v tom, za co všechno můžu být shledána odpovědnou, ač mi to poručil někdo jiný, a vím, že bych se té možnosti důkladně vyhýbala :D

4 Nicole Nicole | Web | 20. června 2017 v 18:38 | Reagovat

konečne zaujímavá rubrika na blog.cz! psychika má svoje tajomno a ľudská myseľ je veľmi fascinujúca, preto som rada, že si o tom môžem prečítať práve tu :)
čo sa týka konkrétne tohoto experimentu - myslím, že v dnešnej dobe je veľmi jednoduché niekoho ovplyvniť, aby konal veci, ktoré nechce...dnešná mladá generácia je veľmi ovplyvňovaná médiami a sociálnymi sieťami, musia mať všetko čo vidia, skúsiť všetko čo videli na videu a podobne...preto by bolo jednoduché ich zmanipulovať prakticky na čokoľvek, a to je to, čo ma skutočne desí :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama