Aupairování na druhou

Pondělí v 11:23 | AD. |  Stalo se
Tenhle blog a jeho první pořádný článek po obnovení začíná tím, jak jsem si po roce konzumního, otrockého života pracujícího ovčana začala říkat, že mě to zase nějako nebaví a zase bych potřebovala změnu. Začíná to vypadat jako moje další charakterová vada - nestálost. Pomalu už ani rok nevydržím na jednom místě; hned po pár měsících začnu být jak na trní a toužit po změně scenérie... No, co jiného se dá dělat, než ty touhy poslechnout.

Tak jsem se rozhodla, že zase někam vyrazím...


Můj prvotní plán byl jet makat někam do Skotska, ideálně do Edinburghu, který mi od minulé návštěvy převelice chybí. Nakonec mi ovšem došlo, že otročit akorát jinde a v ještě horším podmínkách se mi ještě tak úplně nechce a tak jsem se jako správné rozmazlené kotě rozhodla pro tu jednodušší volbu - jít opět dělat au-pair. Sakra, někdo říká, jak to maj holky těžký, ale copak se může kluk sebrat a jet si pracovat do cizí země za celkem dobrý peníze jen za to, že dělá služku a stará se o děti? No, jistě že může, ale těch příležitostí zase tolik není. My nepotřebujeme víc než pár dnů hledání vhodné rodiny, které byly pro mě asi jako vše v životě neskutečně stresující, protože vedle ubíjející sebekritiky a představ o tom, jak si mě určitě nikdo nevybere tu byla i nervozita ohledně toho, kdo je ta správná rodina a co když zase udělám chybu? Abych tedy byla přesnější - moje minulá zkušenost nebyla nejhorší, nebyla vlastně tak hrozná a za hodně jsem si mohla sama; takové holt první zkušenosti bývají. Tentokrát jsem proto chtěla udělat všechno správně. Nepřijímat nabídky rodin, co nebydlí v Londýně jen proto, že mi přijdou sympatičtí a pak fňukat, ale fakt si stát za tím, že když se někde budu starat o něčí spratky, tak to sakra bude ve městě, kde chci a ze kterýho můžu vytřískat co nejvíc!


Tak jsem si prošla pár odmítnutími - předpokládám, že ve většině případů to bylo z důvodu mých tetování, protože mi bylo jasné, že si takovou skutečnost do profilu prostě někam napsat musím, jelikož nic tajit nechci a taky chápu, že někomu to prostě nesedne a nechce to kolem svých dětí, whatever, jejich život a rozhodnutí, což nějak respektuju. Není to ale nemožný - i když máte tetování, můžete dělat aupair, jen máte prostě malou nevýhodu. Přijde mi totiž, že většina aupairek jsou takové ty klasické sladké holky s dlouhýma vlasama a nevinnýma tvářičkama a já si přijdu v tomhle dost jiná, takže mám pokaždé hrozný nervy, že jsem mezi nimi jak trn v oku a nikdo mě nebude chtít. Nakonec jsem se ale i přes mé vnitřní stresování a smiřování se s tím, že nakonec budu muset jak socka do Škodovky čirou náhodou našla rodinku, která se mi zalíbila! (A ještě jedna další mě dokonce taky vybrala) Z rodin, se kterými jsem mluvila mi byli nejsympatičtější a peníze i pracovní hodiny byly taky slušný. Bydlení v 'nejzelenější části Londýna' byla už jen taková pozlátka navrch a já si řekla, že jo. Nakonec jsme se tedy po dalších hovorech a referencích rozhodli, že budeme good fit a bylo... Hurray.

Tentokrát jsem měla taky trochu jasnější plán - ačkoliv si chci na pár věcí vydělat, už nemusím šulit každou libru na operaci jako minule a tak si chci mnohem víc užívat. Alespoň před tím, než přijedu domů a bude mě čekat škola a práce. Taková moje dovča před velkýma ambicema, co mám studijně. Chci prolítat Londýn (a modlit se, abych přitom nenatrefila na žádnýho sebevražednýho atentátníka :)) a všechno co nabízí, být aktivní a víc se socializovat. Teda alespoň trošku. Takový byl tedy můj plán, než jsem jela a něco málo se změnilo, ale o tom v dalších článcích.

Tak mi třeba držte palce a prožívejte to se mnou...


Ušetřím vás všech těch zajímavých detailů o balení, nervozitě a přípravách. Ač je to pro mě jedna z nejvíc vzrušujících částí - dává mi to ten pocit jako když vyhazuju starý věci a pálím mosty, je to taková moje extáze, moje mariánka, co mě nabíjí pozitivní energií. (z toho popisu je asi znát, že jsem drogy nikdy nebrala, lol) V práci bylo zpočátku trochu komplikovanější skončit o měsíc dřív, než do kdy mám smlouvu, ale jelikož jsem hotový andílek, nedělala jsem nikdy problémy a můj zaměstnavatel je přecijen vcelku normální, podařilo se. Měla jsem svou práci ráda, byla to moje první full time job a při nástupu jsem poprvé okusila ten pocit čisté dospělosti a zodpovědnosti. Všechno ale jednou končí! Jsem typ člověka, co věci změní jakmile může, když mu něco nesedí. Já se tu prostě nudila. Sezení několik hodin za počítačem všem na očích - dalo mi to hodně, ale recepce prostě není to, co by mě úplně naplňovalo.

Měsíc před odjezdem tedy padl verdikt, že pojedu zase busem. Z části protože jsem socka, co radši utrácí za hadry než za pohodlný transport a z části protože mě letiště hrozně stresují a prostě si radši udělám život jednodušší tím, že hodím kufr do úložnýho prostoru a dvacet hodin budu prostě sedět na prdeli. Za mě fajn, no problem.

Myslím, že zbytek nechám na další článek. A že je toho dost.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | Pondělí v 12:37 | Reagovat

tak hodně štěstí:-) další článek jak to jde bude určitě ještě zajímavější:-)

2 Hope Hope | E-mail | Web | Pondělí v 12:39 | Reagovat

úplně chápu tvou nervozitu při hledání rodinky...já si tím prošla taky...akorát u mě to bylo kvůli tomu, že jsem tlustá, i když rodinkám to očividně nevadilo, hlavně tedy té předposlední, u které jsem vydržela skoro 4 roky =o) každopádně držím palce, aby všechno bylo super ;o)

3 Milan Milan | Pondělí v 14:03 | Reagovat

Z pohledu dospělého muže je to dost hrozné.
Au pair je služka bez nároku na pojištění a na služné, jen s kapasným.
Míň než uklízečka.
Nelze si představit nic podřadnějšího.
A Češky se o toto extrémně ponižující postavení perou.

4 AD. AD. | Web | Pondělí v 15:09 | Reagovat

[3]: Extrémně ponižující? Máš možnost jet do úplně cizí země a zažít její kulturu a výhody (samozřejmě ta britská kultura zase tak jiná není, ale v Londýně člověk asi přijde k jiným věcem než v Praze) s tím, že máš kde bydlet a co jíst, nemusíš se starat o placení nájmu anebo pojištění a dostáváš zaplaceno za něco, co většina lidí dělá doma zadarmo. Takže... kde že je ta podřadnost? Nemluvě o tom, že taky člověk získá nějaké ty životní zkušenosti do budoucna a třeba i zázemí a start pro život v dané zemi, pokud chce. Kromě úklidu po sobě a dětech tu nemusím sáhnout na nic, na to tu mají skutečné cleaning ladies. Takže bych možná doporučila se trochu vzdělat, než začnu něco jak chytrolín komentovat. ;)

5 Eliss Eliss | Web | Pondělí v 16:28 | Reagovat

Doufám, že ti rodina i děti sedly a máš se fajn! 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama