Červen 2017

Harlowa jáma zoufalství

26. června 2017 v 17:30 | AD.
Další experiment, o kterém budu psát do téhle mojí rubriky o psychologii je něco, co je hodně smutný a nepříjemný, protože to zahrnuje zvířata, konkrétně tedy mláďata opic... Ačkoliv tenhle psychologický experiment, jestli se to tak dá vážně nazývat, byl vážně něco příšerného, dá se z toho podle mě odnést něco trochu dobrého a to fakt, že takovéhle experimenty tak nějak vydláždily cestu k právům zvířat v oblasti experimentální psychologie a možná i díky experimentům doktora Harlowa máme teď spoustu pravidel, kterými je třeba se řídit a jsou úřady, které kontrolují, aby měl člověk opravdu "dobrý důvod" k tomu při experimentech ubližoval zvířatům.

Abych se tedy dostala zase k věci. Harry Harlow byl americký psycholog, který prováděl mezi lety 1957 a 1963 řadu psychologických experimentů na opičkách makak rhesus. Jelikož Harlow pevně věřil v "sílu lásky", chtěl tímto dokázat, že miminka opiček potřebují mateřskou lásku k tomu, aby přežily. Jelikož v té době v psychologii hodně frčel behaviorismus, který v podstatě říká, že mládě je na matce závislé pouze z důvodu potravy, Harlow chtěl prostě dokázat opak. Což také dokázal, ale... když řeknu, že jeho metody byly hodně kontroverzní, tak i to je možná slabě řečeno...


Milgramův experiment

20. června 2017 v 15:19 | AD. |  Psychologie
Rozhodla jsem se sepsat pár článků o psychologických experimentech, protože mi přijdou neskutečně fascinující. A jak je asi jasné, že o těch hezkých psát nebudu, ale budu se zaměřovat spíš na ty, co jsou fascinující tím špatným způsobem - svými děsivými výsledky anebo jejich průběhem samotným. A Milgramův experiment mi přijde jako takový mírnější, s kterým by se hodilo začít...

Milgramův experiment je zajímavý v tom smyslu, že v určitém smyslu trochu vysvětluje chování nacistů při druhé světové válce. Protože právě při tomhle si člověk myslí, že všichni nacisté byli prostě hrozní lidé a oni byli, ale tenhle experiment trochu nastiňuje to, co mohlo mít velký vliv na jejich chování a celkovou mentalitu, což si možná uvědomíte při čtení. Abychom tedy začali se základy - Stanley Milgram byl americký sociální psycholog a zmíněný experiment, který se odehrál v roce 1963 měl ukázat, jak daleko jsou lidé schopni zajít při následování pokynů od autorit.

Milgram založil experiment tak, že nejdřív vystavil inzeráty v místních novinách. Nebylo v nich řečeno nic víc, než že se jedná o experiment, který se zaměřuje na učení, odměna byla 4 dolary. Když experiment začal, probíhal tak, že dobrovolník byl v místnosti s dalším člověkem, o kterém si myslel, že je také člověk reagující na inzerát - ve skutečnosti šlo ale o spolupracovníka Milgrama, který o všem věděl. Oběma byly poté "náhodně" rozděly role "učitele" a "žáka" s tím, že role učitele vždycky padla na skutečného dobrovolníka. Žák byl potom odveden za zeď a přivázán do křesla a učitel byl posazen před eletrické zařízení, zatímco žák měl na druhé straně pouze mikrofon a reproduktor. S učitelem byl zároveň v místnosti vedoucí pokusu jako dozor. Učitel měl následně v podstatě říkat slova a žák je měl opakovat s tím, že pokud žák zopakoval slovo chybně, dostal elektrický šok.


13 Reasons Why 13 Reasons Why Is Total Shit

14. června 2017 v 16:01 | AD. |  Filmové zážitky
Abych pravdu řekla, hodně dlouho jsem ohledně ničeho necítila takovou tu syrovou nenávist a docela mi ten pocit chyběl. Dnes jsem ale dosledovala seriál, který jsem všude neustále slyšela doporučovat a neměla jsem tušení o čem vlastně ani je jménem Thirteen Reasons Why. Už fakt, že ho doporučovali většinou lidi co mají "-náct" mi měl něco říct, ale přeci jen mě od nich dělí jen pár krátkých roků a tak jsem nečekala, že by pro mě ten seriál byl takový fail jako byl, ale bohužel se tak stalo.

Thirteen Reasons Why je jedna z největších sraček, co jsem poslední dobou viděla a dovolím si v tomhle článku jak pro vlastní mentální dobro tak v naději, že je na světě někdo, kdo sdílí můj názor, vypsat proč.

Reason 1

Ano, hned na začátek musím tomuhle seriálu tak trochu uznat fakt, že je tu zcela jasně dáno, pro jakou věkovou skupinu byl vytvořen. Dokonale jsem v tom viděla všechny ty trapný teenage tropes ale co mi prostě hrozně vrtá hlavou je, že mi je jenom dvacet něco a i tak mi přišel ten seriál tak příšerně klišé. Vždyť jsem ještě před nějakou dobou taky byla puberťák, tak proč jsem při sledování toho seriálu a řešení problémů a poslouchání argumentů hlavních postav připadala jako znuděná třicítka neschopná se soucítit s myšlením náctiletých?