Polyamorie

15. ledna 2017 v 18:58 | AD. |  nezávratná moudrost
Hned pěkně na začátku si budeme nutně muset ujasnit všechna fakta a především pojmy. Polygamie je to, když má muž víc manželek, spojované například s mormonstvím. Polyamorie na druhou stranu je životní styl, kdy žije osoba v několika milostných vztazích. Je prostě nutné si neplést tyhle pojmy. Tak, když tohle máme z krku, můžeme se pustit do článku samotného. Který je sice sakra dlouhý, ale snad vás nasytí nějakými vědomostmi.

Polyamorie je pojem, na který jsem narazila teprve před několika před pár lety. Samozřejmě jsem věděla, že něco takového existuje, ale neznala jsem ofiko název. Tohle téma a myšlenka samotná mě neskutečně zaujala a tak nějak semnou hodně zarezonovala, proto jsem se o tom snažila zjistit víc, googlila a zjišťovala a dospěla k tomu, že je to neskutečně plodné a zajímavé téma na článek. Nedávno jsem taky viděla fajn video, ve kterém byly krásně shrnuty důvody, proč si většina lidí myslí, že polyamorie není pro ně anebo by ji nemohli provozovat - čtyři největší obavy byly žárlivost, nejistota, tvrzení že monogamie má větší kouzlo a pak jakýsi strach ze společenské "nepřípustnosti" polyamorie.

K čemu chci ale ještě před rozebírání výše zmíněných věcí odbočit je odpověď na hodně častý argument, který má spousta lidí. "Není přeci možné skutečně milovat víc než jednoho člověka najednou!" Je to taková úsměvná hláška nechápavých lidí. A vlastně to dává smysl, no ne? Nemůžete přeci milovat víc než jednoho svého rodiče, nejde milovat všechny svoje sourozence anebo přátele. Místu to je jen pro jednoho! Láska není něco, čeho má člověk omezené množství. A pokud se rozhodne jí věnovat jen jednomu člověku, je to jeho volba a je to v pořádku, ale to nedělá z rozdávání lásky více lidem něco nemožného a neskutečného. Takže to k tomu, teď zpět k výše zmíněným důvodům, proč lidé pokládají polyamorii za nemožnou, anebo proč si myslí, že by jí nemohli provozovat. [to, že většina lidí není schopna dávat lásku skoro ani jednomu člověku, většinou ani sobě, je něco úplně jiného, ačkoliv to samozřejmě souvisí]


Žárlivost. Kdo necítí žárlivost? Naše společnost udělala z partnerské/sexuální žárlivosti něco hrozně špatného a odděleného od té klasické. Jak obyčejná žárlivost, tak sexuální, ale vždycky přicházejí zevnitř. Okolí nikdy nenutí člověka žárlit, dělá to on sám. Žárlivost vzniká díky vnitřním konfliktům, nízkému sebevědomí a dalším konfliktům uvnitř. Je v určitém množství naprosto přirozená, protože málokdo je tak vyrovnaný, aby ji nikdy necítil. Polyamorie neznamená nepřítomnost žárlivosti. Většina takových lidí je ale schopna se s ní vyrovnat, pracovat a ovládat ji, ne se jí nechat ovládnout. Vyžaduje to proto určitou úroveň sebekontroly a vyspělosti, fungovat v takovém vztahu. A také komunikace.
Tohle je asi jedním z hlavních důvodů, proč není polyamorie pro velkou spoustu lidí - dnes má každý nějaký komplex, problém anebo vnitřní spor, ale málokdo ho doopravdy řeší. Potom člověk nedokáže vydržet ani v "obyčejném" monogamním vztahu kvůli tomu, že má bordel v sobě a nedokáže snést, když se jeho partner podívá na někoho jiného. Pro takové lidi polyamorie samozřejmě vhodná není.
Další obavou je nejistota, což je dosti pochopitelné. Většina lidí chce totiž někoho, s kým můžou mít děti, rodinu, a tak dále = jistotu. Přijde jim nemožné, jak něčeho takového dosáhnout, když máte několik partnerů. I tohle má samozřejmě naprosto jednoduché vysvětlení. Je spoustu lidí, kteří tohle všechno mají a přitom žijí spokojeně v polyamorních vztazích. Faktem totiž je, že i když máte několik partnerů, pro většinu lidí tam bude vždycky jeden, který je… speciální. Anebo když to řeknu jinak, ten pravý pro danou věc. Polyamorie je samozřejmě o rozmanitosti - ne všichni lidí, se kterými budete ve vztahu budou stejní. Jeden z nich bude ten, který vám dá přesně to, co potřebujete ve směru například rodiny a tak bude on ten, koho budete mít za manžela, s kým budete mít děti a dům. Je to stejné jako s přáteli - určitě byste nechtěli žít ve stejném bytě se všemi svými přáteli, i když je máte rádi stejně, víte že ne každý se pro něco takového hodí a to, že s někým nechcete společně žít neznamená, že ho nemáte stejně rádi jako toho, s kým chcete. Takže stejně tak jako máte dál přátele mimo toho, se kterým bydlíte, může mít člověk dál vztahy s dalšími lidmi mimo toho, se kterým žije a má děti.

Pak tu máme názor, že monogamie je prostě romantičtější, kouzelnější, správná. Tohle je něco, na co nemůžu argumentovat "ne, tak to není!" ani nic podobného, protože je to prostě o člověku a názoru. Tenhle článek samozřejmě není o tom přesvědčit lidi, že monogamie je hloupost, ne. Taky si myslím, že je něco magického na myšlence/faktu, že máte jednoho člověka, někoho jedinečného a vyvoleného, se kterým zažíváte věci, co s nikým jiným, kterému můžete říct věci, co nikdo jiný neví a tak podobně. Je to romantické, je to kouzlené, ano.

Ale… skutečností zůstává, že spousta lidí si myslí, že tohle je jediná a správná cesta jen proto, že v tom vyrostli. Protože pokud vidíte od malička jen tohle - vaše rodiče jako pár, Disney princezny nacházející Toho Pravého, americké romantické komedie o nalezení "druhé polovičky" atd. - a doslova a do písmene všichni kolem vás to berou jako normální věc (protože to normální/norma je, to zase aby to nevyznělo jinak, než chci) tak je přeci přirozené, že vás nikdy ani nenapadne, jaké by to bylo mít polyamorní vztah, no ne? Je jasné, že pokud kolem vidíte nevěru a vše špatné, co způsobuje jako jediný příklad člověka milujícího víc než jednu osobu, monogamie pro vás bude uvnitř "to pravé" a dobré.

http://68.media.tumblr.com/c99d56a02ab94d01e7e6ba5578bca64b/tumblr_oj002uo0bv1v7wj9mo1_1280.jpg

A posledním bodem je samozřejmě strach z nesouhlasu okolí/společnosti a pocit nějaké nepřípustnosti. Ženy, co mají víc mužů jsou v dnešní době označovány za coury. Vůbec to slovo už ztratilo význam a je dnes rozhazováno kolem neustále. Co by si lidi pomysleli, kdyby jste jim řekli, že máte víc než jednoho partnera? Že jste "kurva" anebo "odpornej sukničkář"… Existují lidé, kterým přijde milovat víc osob najednou naprosto přirozené a chtěli by být polyamorní, ale nejsou, protože se bojí reakcí okolí.

Tady se znovu vracíme v začarovaném kruhu nahoru, kde jsem mluvila o tom, že díky filmům, společnosti ale třeba i náboženství je v dnešní době monogamie prostě zažitá. Protože jediný důvod, proč se lidé bojí být otevřeně polyamorní je to, že by to ostatní nepochopili. A jak to taky můžou pochopit, když jediné, co znají, je monogamie? Když nikdy ani nepřemýšleli nad konceptem lásky k víc lidem najednou? Je to na jednu stranu přirozené - něco, co člověk nezná, ho vždycky bude děsit. Stejně tak jako věci, co nejsou časté. Na druhou stranu mi přijde komické, že jsou přijímáni homosexuální, bisexuální a další vztahy, ale něco jako tohle je pořád velká neznámá, děsivá věc, o které se nemluví. Vždyť to nedává smysl! Láska je přirozená, láska je pro všechny. Zabraňovat člověku - jakkoliv - milovat víc lidí najednou, pokud je to to, po čem touží, je úplně stejné, jako mu zabraňovat milovat stejné pohlaví, opačné pohlaví, kohokoliv. Je to bránění něčemu, co se vás vůbec netýká a co nikomu neubližuje a už to samo o sobě je nelogické a hloupé.
Věcí, ke které se určitě musím na konec vyjádřit je tvrzení, kterého jsem si všimla. Když jsem tak o tomhle tématu hledala různé informace a zkušenosti, hrozně často jem viděla, že lidi na seznámení se s faktem, že je někdo polyamorní reagují slovy - "Aha, takže ty vlastně podvádíš lidi a nebereš to za špatnou věc!" Ne, ne ne a ne! Polyamie je o přesném opaku.

Všichni partneři o sobě ve skutečném, správném polyamním vztahu vědí! O to jde. Můžou se mít rádi, nemusejí, můžou být přátelé, můžou být partneři všichni mezi sebou, na tom nezáleží. Ale jádrem takové vztahu je komunikace a fakt, že všichni o všem vědí a všichni jsou obeznámeni s tím, co ostatní cítí a jak se cítí ohledně určitých věcí. To je přesně to, co odděluje polyamii a podvádění.

No… Tak nějak doufám, že tenhle článek zaujal, donutil trochu k zamyšlení a bude pokračovat nějakou rozumnou diskuzí, byla bych ráda za názory, protože tohle je téma, na které jsem skoro žádné české články neviděla, takže by to mohlo být zajímavé. A ještě bych ze sebe vyhodila poslední věci, které by mohly padnout v komentářích: je samozřejmě nutné si najít člověka, který bude souhlasit s tím, že jste ve vztahu s někým dalším. Pokud s tím jeden z partnerů nesouhlasí, není to polyamie. Někoho takového je samozřejmě asi dost těžké najít, vzhledem k tomu, co jsem psala nahoře, ale takoví lidé existují. Heterosexuální monogamní vztahy jsou prostě norma a vždycky budou a na tom není nic špatného, stejně jako není nic špatného na homosexuálním vztahu anebo whateversexuální polyamorii. Taky chci dostat, že polyamorní vztah nerovná se orgie. That's all.
 


Komentáře

1 smartly smartly | 2. července 2018 v 0:31 | Reagovat

Mne vždy prišiel klasický koncept monogamie "Iba mňa budeš milovať a nikoho iného" zvláštny, možno až trochu narcistický. Expriateľka mi hovorila, že nikdy nenájdem človeka s mojim myslením. Ja som jej zas hovoril, že najčistejšia láska je tá platonická - mať niekoho rád bez ohľadu na recipročnosť, bez ohľadu na to ako hnusne sa k tebe správa a pod. V praxi však dominuje monogamia, preto som sa uskromnil na priateľstvá. Tam sa žiadna výlučnosť neočakáva, práve naopak, neviem si predstaviť mať rád iba jedného jediného človeka. Čo keď ti, napríklad, taký človek náhle zmizne zo života? To je potom na slučku. Navyše je to trochu nuda, pretože nájsť jedného jediného človeka, s ktorým "môžeš ísť aj na futbal aj na balet" je ako ísť na huby v Antarktíde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama