Čínské železné dívky

1. prosince 2016 v 17:42 | AD. |  Nezávratná moudrost
Fascinuje mě zjišťovat nové informace o cizích kulturách a dozvídat se věci, o kterých bych normálně neměla ani tušení, ale přitom jsou součástí životů tolika dalších lidí. Konkrétně Asie je pro mě docela zajímavý kus světa, protože mám ráda jejich kulturu, (anebo spíš něco z ní) jaký z ní vychází pocit, jejich umění a celkově, Asie je v mnoha ohledech okouzlující. Ovšem ne ve všech. Nejsem naivní a vím, že tu jsou nepřehlédnutelné výhody, které proti asijským zemím máme a právě dnes budu psát o zajímavém tématu, kterým jsou kdysi zvané železné dívky z Číny, ze kterých se ovšem staly takzvané "leftovers".

Malá lekce z historie. Až do komunistické revoluce v roce 1949 byly ženy v Číně víceméně brány za majetek mužů. Zakladatel Čínské lidové republiky, Mao Ce-tungem, právě touto revolucí doslova zbořil do té doby fungující normy sociálních skupin a pohlaví a právě jejich rovnoprávnost nechal vepsat do ústavy. Stejně tak jako byly americké ženy pobízeny, aby se připojili k pracovním složkám v roce 1940, protože většina mužů byla ve válce a poté poslány zase k plotně v padesátých letech, když se muži vrátili, v době kdy vládl Mao nebylo dostatek mužů, aby vytvořili novou Čínu. Ženy, které se připojili k pracovním složkám byly proto oslavovány jako 'iron girls' - železné dívky.



V součastné době jsou ale feministky a další bojovnice za práva žen zatýkány za jejich aktivitu a už desítky let jsou všechny nesezdané bezdětné ženy nad sedmadvacet let nazývány hanlivým termínem "sheng nu", znamenající zbylá žena, v podstatě zbytek, v angličtině klasicky "leftovers". Je k podivu, že se spolu s postupujícím časem a ustupováním klasických sociálních norm především ve vyspělých zemích právě Čína vrací zpátky v čase. Strach z výše zmíněného termínu je pro rodiče žen, kterým je přes 25 a nemají ani manžela, ani děti tak velký, že není vůbec neobvyklé, že právě oni svým dcerám sami hledají manžela, často bez jejich vědomí. V Číně fungují hojně takovéhle seznamky, neboli svatební trhy. Ty se dějí po celé Číně několikrát týdně a rodiče můžou své svobodné syny a dcery nabízet jako zboží, s popisem jejich výšky, váhy, často fotkou a zaměstnáním. Po třicítce už je pro ženu téměř nemožné si najít manžela kvůli neskutečným sociálním normám a požadavkům, kdy muži hledají jenom mladé, svobodné a krásné dívky a na ty, které se raději rozhodnou pro kariéru vidí jako zbytky, jako ženy nevhodné pro manželství, a tyto ženy pak zůstávají samy. Je to neskutečně starodávný způsob myšlení, který ale z nějakého důvodu v dnešní Číně prostě pořád funguje...

Samozřejmě je třeba se dívat i na jiné kulturní vlivy. Díky zákonu dovolující Číňanům pouze jedno dítě, který byl zaveden v devadesátých letech vidí mnozí nesezdanou třicetiletou dceru nebo syna jako konec jejich pokrevní linie. A ač byl tenhle zákon nedávno odvolán, problém zůstává. Rodiče takových žen vidí nutnost své dceři sehnat manžela jako jejich poslední povinnost v životě a vzhledem k jejich kultuře a tom, v čem žili se jim nemůžeme tak úplně divit. Je tu pak další kulturní problém, který vznikl díky zákonu jednoho dítěte - jelikož mít syna bylo vždy viděno jako lepší, spoustu těhotenství, která měla vyústit v dceru bylo ukončeno interupcí. To vyústilo v situati, kdy je v číně o 20 milionů víc mužů, než žen, vytvářejíc neskutečnou nevyrovnanost v počtu pohlaví.
To bylo právě to, co donutilo Čínu zákon změnit. Nebyl to fakt, že ženy a matky díky němu dlouhá léta trpěly, byly nuceny podstupovat inrerupce a zabíjet svou touhu mít další potomky, ale až když si vláda všimla, že vzniká právě zmíněná nevyrovnanost, donutilo je to jednat. Trpící, zoufalé ženy nucené podstupovat potraty nebylo to, co vládu donutilo - fakt, že muži nemůžou najít manželky ano...


Skutečným problémem stále zůstávají zbývající muži, kteří si nemohou najít manželky, ale ženy jsou ty, které jsou nazývány "zbytky", aby byly donuceny a dotlačeny do manželství a odrazeny od budování kariéry. Díky přeci jen zvětšující se volnosti totiž spoustu žen utíká z malých vesnic do větších měst, aby si našly manžela anebo alespoň vybudovaly kariéru, což nechává tisíce stárnoucích, chudých mužů na venkově bez možnosti si najít manželku.

V socialistické éře byly Železné dívky symbolem osvobození žen od norem sociální vrstev a gender norem. Ve zmíněných dobách většina filmů znázorňovala Železné dívky jako silné, schopné revolucionární hrdinky. Právě před revolucí neměly ženy téměř žádná práva na vzdělání, volení a podobně. Právě socialistická revoluce a její následky spolu s feministkami dané éry měla znamenat převrat a změnu. V osmdesátých letech dvacátého století ovšem přišla do Číny doba reformy, během které tehdejší vůdce Deng Xiaoping otevřel Čínu vnějším investorům. Po tom, co Čína přijala globální kapitalismus, svět jí nejdřív viděl jako schopnou, úžasnou zemi, stojící si dokonce na druhém místě na světě. Mnoho lidí ovšem nevěnovalo pozornost druhé straně věcí, ať polarizaci tříd anebo právě zvětšujícímu se rozdílu mezi počtem mužů a žen. Železné dívky byly tak prvním a nejlehčím cílem, na koho uvalit vinu.
Právě ony měly být důkazem toho, jak socialistická revoluce ženských práv ženy příliš "zmužněla" a jediný způsob, jak v nich zase probudit jejich "ženskost" je to, že se z nich udělají manželky a matky... A tak vznikla nová propaganda - billboardy, noviny a televize začaly ukazovat dokonalý obraz toho, jak má šťastný život mladých žen vypadat. Jak mají být šťastnými manželkami a matkami, které nemůžou žít plnohodnotný život nijak jinak. Kariéristky byly odrazovány a neustále nuceny poslouchat to, že jejich životy nikdy nebudou tak plnohodnotné a skvělé, jako kdyby se staly poslušnými manželkami.

I přes velké sociální stigma se ale velká města jako Beijing a Shanghai stávají plná mladých, svobodných, úspěšných žen, budujících svou kariéru a odmítajících jejich kultuní normy. Pořád tu vládne silné stigma a ženy jsou stále určitým způsobem brány jako řadoví občané. Abych se konečně dostala k tomu, jaká byla pointa tohohle článku... Přijde mi to jako neskutečně fascinující téma, které probírat - jak z žen oslavovaných celou Čínou v době nouze skoro lusknutím prstů opět staly jenom stroje na vaření a tvorbu dětí, jaký sexismus, skutečný sexismus, stále v Číně žije a jak se ho statečné mladé ženy snaží bořit a bojovat s ním.

Je to i taková lekce pro dnešní feministky stěžující si na naši kulturu, ať jde o nás anebo Ameriku, je třeba se podívat do světa a skutečně se vzdělat o tom, že jinde je situace mnohem horší. Doufám, že článek vám něco dal a naučili jste se něco nového. Je to k zamyšlení nad světěm, nad společností které vládnou muži a tom, za co může být člověk v dnešní době a ve svém životě vděčný. Pokud jste muž, možná to donutí k troše respektu pro "jemné pohlaví".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama