Speciesismus

21. listopadu 2016 v 20:37
"Termín speciesismus používají především obhájci práv zvířat, kteří věří, že je iracionální a morálně nesprávné považovat cítící bytosti za věci či majetek. Filosof Tom Regan zastává názor, že všechna zvířata mají vrozená práva. Věří, že nemůžeme přisoudit menší hodnotu zvířatům jen proto, že podle nás postrádají schopnost logicky myslet, a zároveň přisuzovat vyšší hodnotu kojencům nebo mentálně postiženým lidem výhradně na základě toho, že jsou členy určitého živočišného druhu."

Speciesismus je podle mě jeden z největších hrůz historie, a co je nejhorší, jeden z těch nejvíc přehlížených.
Ano, jsem jeden z těch zastánců práv zvířat. Jsem jeden z těch naivních a šílených veg-cokoliv. Mám pocit, že už není nejlepší se řadit do nějaké škatulky a hlavně do téhle, protože se mi zdá, že poslední dobou jde hlavně o jídlo. Takže pokud něco jsem, tak jsem rozhodně antispeciesista. Někteří by tenhle názor nebo směr řadili do extrémistických. Já vidím extrémní to nějak tak nazývat, ale každý má právo na svůj názor. Vždycky jsem milovala zvířata, ale většinu svého života jsem byla jako většina ovlivněná vlivy okolí a společnosti. Několik let trvá, než si člověk udělá svůj názor na svět, než se chtě nechtě zařadí do svých škatulek, skupinek a světů. A já cítím, že tohle je něco, co je mi neskutečně blízké. Osobně totiž už vůbec nechápu, jak může někdo "provozovat" speciesismus.

Upozorňuji, že tady nejde o žádné povyšování. Tohle je jen můj pocit a názor na věci na tomhle světě. To, co píšu ani nemá mít náznak toho, co mívá často veganství - především vegani mají tendenci ze sebe dělat svaté, protože neubližují zvířatům, mívají často pocit, že nezpůsobují kapku špatnosti a jsou polobozi. Já ze sebe mám dobrý pocit, když jám jak jím, ale vím, že se nikdy nemůžu chovat tak, abych čistě žádnému zvířeti neublížila. Faktem je, že to v tomhle světě a jinde než hluboko v pralese nejde. Jedná se ale jen o můj osobní pocit, že se řídím svým svědomím a tím, co mi přijde správné. A to je druhová rovnoprávnost. Jsou lidé, kteří doslova milují lidi obecně a taky jim nechtěně ubližují. Kouření, jízda v autě, kupování oblečení z velkoobchodů, které vytvářejí za ubohý peníz zaměstnanci bůh ví kde jako otroci... Na tom nezáleží. Nechci v tomhle článku nikoho nad nikoho povyšovat, chci jen vyjádřit svůj názor na to, proč mi přijde speciesismus jako neskutečně špatná věc.


"Do zverimexu chodíme nakupovat zvířata, stejně tak jako do železářství chodíme nakupovat šrouby. Ve zverimexu, stejně tak jako šrouby v železářství nám prodavači dávají zvířata do krabiček a sáčků. Stejně tak jako jsou šrouby vyráběny, aby se nakupovaly, nelidská zvířata jsou vyráběna, aby se nakupovala. Jednotlivec a jeho život se stává produktem, a je předán komukoliv, kdo zaplatí požadovanou cenu."

Neříkám, že tomu tak bylo od prvního okamžiku a že jsem si k téhle "moudrosti" (opakuji, jen mojí moudrosti, co je moudrost pro jednoho nemusí být pro druhého) došla hned. Ale teď vidím svět tak, že zvířata jsou na úplně stejné úrovni, jako lidé. Co jím soucitně, naučila jsem se zvířata - jejíž společnost jsem i dřív hodně vyhledávala, i když jsem je jedla - milovat víc, než kdykoliv jindy, vnímat je úplně jinak, vnímat je podvědomě na stejné úrovni jako lidi. Teď nastává největší zádrhel, protože tohle si většina lidí prostě nedovede představit. Není to chyba, je to prostě tak. Je to něco jako (teď uvědu hodně extrémní a více méně i nesouvisející příklad) třeba kdyby pedofil popisoval, co se mu vlastně tak moc líbí na dětech. Neříkám tím, že vidět zvířata na stejné úrovni jako lidi je úchylka, jako pedofilie, ale pedofilie sama o sobě není zlá, může se zneužít stejně jako může dospělý muž zneužít dospělou ženu. Snažím se jen popsat to, že člověk, který necítí to, co pedofil, se do něj zkrátka nemůže vcítit. Stejně tak jako si člověk, který nemá stejný názor jako já, nemůže představit, co tu budu popisovat. Snažím se tím jen zdůraznit, že se nad nikoho nepovyšuji a je to jen můj názor, a hlavně - že máte právo to nechápat nebo aby vám to připadalo divné.

Takže ano, prostě se mi jaksi smazaly hranice, ta zažitá stigmata o tom, co nás dělí. Samozřejmě, pořád jsem "na lidi" a není ze mě zoofil, ale většina snad chápe, jak to myslím. Zvířata vnímám jako úplně rovné bytosti, jako jsme nás, které mají naprosto stejná práva, jako my - právo být na téhle planetě, která není lidí, ale naše společná. Nás všech. Lidí a zvířat. Nepřijde vám už to divné? Že se my lidé rozdělujeme na "nás" lidi a "ty" zvířata? Vždyť je to k smíchu. Všichni jsme obyvatelé téhle planety, všichni jsme Pozemšťané. Dělí nás jen myšlení a vzhled, jinak máme společný celý svět.

"Byli jsme rasističtí, sexističtí po celá staletí, dnes správně odsuzujeme rasismus, sexismus jako nemorální. Zahrňme do svého vědomí i speciesismus. Změna našeho vědomí, nevyžaduje drahé kampaně, účast velkých organizací, ani právní přepisy, jen naše rozhodnutí."

Samozřejmě, i tohle má stinné stránky. Vedle toho, že mě většina lidí nedokáže pochopit a nejspíš mě považuje za blázna, jsou tu i takové logické zádrhele, kdy například slyším matku nadávat na otravné mouchy, které se nám v roji dostaly do kuchyně. Když to říká, představím si "otravné lidi", kteří jsou všude jako mravenci. Taky se mám k některým zvířatům víc, než bych měla, což někomu přijde nehygienické, ale pro mě je to prostě projev lásky. Taky nejsem schopná zabít téměř nic kromě komárů a klíšťat - to jen z toho důvodu, že na mě úmyslně útočí, tak se bráním - protože pokud mám zvířata a lidi na stejné úrovni, je jasné, že když bych nezabila - pokud by to nebyla životně důležitá situace, boj - člověka, nebudu jen tak zabíjet ani zvíře. Rozplývám se nad slepými miminky myši, co máme ve sklepě jako nad novorozenětem a houpu kočku v náručí jako vlastní dítě.

Je dost možné, že ze mě bude šílená kočičí dáma. Vlastně je to hodně pravděpodobné. Ale já jsem s takovou vyhlídkou nadmíru spokojená. Někdy si říkám, že to bude absencí mých mateřských pudů, že proto se moje láska, která měla sloužit tomuhle, přesunula na zvířata. A ano, z fyziologického hlediska jsem pro lidstvo jako druh naprosto nepoužitelná. Ale co? Já jsem spokojená. Speciesismus je jediné, co mi dělá starost, protože nemůžu zasahovat do cizích názorů. Ale mám naději, že stejně jako se lidstvo probudilo u rasismu, sexismu a dalších věcí, přijde doba, kdy lidi dokážou, že jsou tak vyspělí, že se dokáží odprostit od divokého a v naší době řekněme zastaralého pudu "bojuj a chraň svůj druh" a uvědomí si, že to vůbec nemusí dělat. Že můžou žít s ostatními zvířaty v míru a harmonii.

Sakra hippie zakončení, ale co se dá dělat. :)

Zdroje citací: wikipedie, greenaction
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama