Listopad 2016

Speciesismus

21. listopadu 2016 v 20:37
"Termín speciesismus používají především obhájci práv zvířat, kteří věří, že je iracionální a morálně nesprávné považovat cítící bytosti za věci či majetek. Filosof Tom Regan zastává názor, že všechna zvířata mají vrozená práva. Věří, že nemůžeme přisoudit menší hodnotu zvířatům jen proto, že podle nás postrádají schopnost logicky myslet, a zároveň přisuzovat vyšší hodnotu kojencům nebo mentálně postiženým lidem výhradně na základě toho, že jsou členy určitého živočišného druhu."

Speciesismus je podle mě jeden z největších hrůz historie, a co je nejhorší, jeden z těch nejvíc přehlížených.
Ano, jsem jeden z těch zastánců práv zvířat. Jsem jeden z těch naivních a šílených veg-cokoliv. Mám pocit, že už není nejlepší se řadit do nějaké škatulky a hlavně do téhle, protože se mi zdá, že poslední dobou jde hlavně o jídlo. Takže pokud něco jsem, tak jsem rozhodně antispeciesista. Někteří by tenhle názor nebo směr řadili do extrémistických. Já vidím extrémní to nějak tak nazývat, ale každý má právo na svůj názor. Vždycky jsem milovala zvířata, ale většinu svého života jsem byla jako většina ovlivněná vlivy okolí a společnosti. Několik let trvá, než si člověk udělá svůj názor na svět, než se chtě nechtě zařadí do svých škatulek, skupinek a světů. A já cítím, že tohle je něco, co je mi neskutečně blízké. Osobně totiž už vůbec nechápu, jak může někdo "provozovat" speciesismus.

Upozorňuji, že tady nejde o žádné povyšování. Tohle je jen můj pocit a názor na věci na tomhle světě. To, co píšu ani nemá mít náznak toho, co mívá často veganství - především vegani mají tendenci ze sebe dělat svaté, protože neubližují zvířatům, mívají často pocit, že nezpůsobují kapku špatnosti a jsou polobozi. Já ze sebe mám dobrý pocit, když jám jak jím, ale vím, že se nikdy nemůžu chovat tak, abych čistě žádnému zvířeti neublížila. Faktem je, že to v tomhle světě a jinde než hluboko v pralese nejde. Jedná se ale jen o můj osobní pocit, že se řídím svým svědomím a tím, co mi přijde správné. A to je druhová rovnoprávnost. Jsou lidé, kteří doslova milují lidi obecně a taky jim nechtěně ubližují. Kouření, jízda v autě, kupování oblečení z velkoobchodů, které vytvářejí za ubohý peníz zaměstnanci bůh ví kde jako otroci... Na tom nezáleží. Nechci v tomhle článku nikoho nad nikoho povyšovat, chci jen vyjádřit svůj názor na to, proč mi přijde speciesismus jako neskutečně špatná věc.


Vyvracení klasických feministickych mýtů

21. listopadu 2016 v 16:42 Nezávratná moudrost
Vyvracení feministických mýtů a hloupých argumentů je něco, ohledně čeho jsem dosti vášnivá, protože je to prostě zábava. Samozřejmě nejen to - přijde mi i důležitý lidi informovat a ráda si zjišťuju fakta, vzdělávám se apod. Je mi jasné, že i já se můžu plést a tak jsou třeba nějaké informace v tomhle článku chybné anebo nedokonalé. Ráda se nechám opravit, na druhou stranu jsou to pořád z velké části mé názory, tudíž bych se ráda vyhnula nějakým vášnivým válkám rozdílných přesvědčení, takže se vším v klidu. ;) Na konci článku budou ovšem taky všechny odkazy (alespoň ty co jsem se mi chtělo uložit) na výzkumy a statistiky, co se mi chtělo přidat, což často bývá něco, co feministky u svých "faktů" moc často nevedou.

1) Wage gap

Jedním z nejvíce omýlaných a nejvíce vytahovaných argumentů feministek je a snad vzdy bude rozdíl v platech. Ženy údajně dostávají zaplaceno méně než muži za naprosto totožnou práci. No, problém s tímhle argumentem ale začíná hned na začátku - tahle statistika totiž nepočítá se spoustou vcelku důležitých drobností, což vám potvrdí každý slušný ekonom. Začneme tim nejjasnějším - ženy dělají úplně jiná životní rozhodnutí, než muži. Raději pracují méně a tráví čas s dětmi více, také mají pochopitelně mateřskou dovolenou apod. Očekávat, že člověk který prostě a jednoduše pracuje méně hodin, což ženy dle statistik pracují, dostane stejný celkový plat jako někdo, kdo pracuje víc a bere si méně volna je tak trochu nelogické.

Nikdy jsem se navíc nesetkala s tím, že by muž za naprosto stejnou práci dostal víc. Mám známé a členy rodiny, kteří pracují ve vedoucích pozicích, tudíž vím kolik platí svým zaměstnancům a žádné "oh, ty jsi žena, tak to musíš dostat o xy méně" tam není. Stejně tak jistě vím, že mám stejný plat jako moji mužští kolegové. Až mi někdo jasně předloží pracovní smlouvu a platový výměr, ve kterém je jasně vidět že jediný rozdíl je že v papírech od ženy jsou jiná čísla platu, začnu to brát vážně, do té doby to jsou jen výmysly a hlouposti.

Druhý problém nastává v tom, že ženy si vybírají častěji úplně jiné pracovní pozice než muži. Vybírájí si pozice, na kterých mají sice nižší mzdu, ale větší pracovní jistotu a celkové bezpečí. Ženy hornice nevidíte proto, že ženy chtějí práci, kde jim nehrozí zraněnií nebo smrt, ne kvůli sexismu. Jsou pozice, na kterých muž raději přijme muže, protože má pocit že by se na ni žena nehodila anebo že toho není schopná. Musím přiznat, že ženy bývají emotivnější a tak mě osobně přijde vcelku logické, že například ředitelé firem anebo manageři jsou častěji muži, protože je to pozice, na kterou se způsob jejich myšlení častěji hodí - taky má spousta takových osob psychopatické sklony, což je také častěji doména mužů, hah. Není to tak vždy a každý by měl prvně koukat na zkušenosti a znalosti daného člověka, nemůžete ovšem lidem rozkazovat koho zaměstnat, což mi připomíná kvóty, které mají například v Americe - univerzity anebo firmy jsou placené státem za to, že naplní kvótu, kterou mají řečeno, že musejí přijmout xy ženských zaměstnanců, anebo xy zaměstnanců jiné rasy. Pokud někdo chce dosáhnout úspěchů s pomocí takového "podvádění" tak prosím, ale mě se to jako rovnocennost opravdu nezdá...


Potopil se skutečně Titanic?

17. listopadu 2016 v 13:58 | AD. |  Nezávratná moudrost
Tohle je téma, které není úplně extérmně známé, ale taky rozhodně nejsem první, kdo o tom píše, každopádně mi to přijde jako docela zajímavá věc, trochu víc zakořeněná v realitě, o žádných UFO se tu bavit nebudeme.

Budu psát o teorii vázající se na skutečnou loď Titanic, kterou známe z filmu, která mluví o tom, že se Titanic ve skutečnosti vůbec nepotopil, ale namísto něj se potopila loď jménem Olympic.

Myslím, že netřeba nikomu vysvětlovat nic ohledně Titanicu a jeho slavného potopení v roce 1912, při kterém zemřelo kolem 1500 osob. Každý zná ten příběh, anebo spíš film založený na skutečném příběhu. V zákulisí tohohle známého příběhu se totiž odehrávalo opravdu hodně. Společnost White Star Line, která vyrobila Titanic, měla totiž ještě jednu loď a to Olympic. Byla to starší sestra známnější lodi, která byla také téměř identitcká až na drobné detaily, jako například počet kruhových oken na boku lodi a pár dalších věcí. Jenže nějakou dobu před vyplutím Titanicu měla Olympic kolizi s válečnou lodí Královského námořnictva. Obě lodi o sebe jednoduše řečeno škrábly a způsobily si slušnou, ač ne fatální škodu a i přes svědky byla vina svalena na Olympic. Právě to způsobilo, že pojišťovna odmítla proplatit White Star Line škody, což byla pro firmu dost nepříjemná situace (jak finančně tak majetkově) vzhledem k tomu, že návrat a potřeba opravit Olympic ještě víc zkomplikoval práci na Titanu, který byl v té době už tak pozadu s pracemi...


Absurdní reakce na nového prezidenta

11. listopadu 2016 v 22:32 Nezávratná moudrost
Ne, nemluvím tu o tom, když byl v naší zemi zvolen prezidentem Zeman. Ale tak mimochodem... pamatujete jak všichni vyváděli, bouřeli a šíleli, že někoho takového nemůžeme mít za prezidenta a odstěhují se? Nevím jak vy, ale já si dnes už na Zemana už pomalu ani nevzpomenu. Samozřejmě, je mírně zcestné srovnávat naší ubohou zemičku a Ameriku, jejíž dění má na svět trochu větší dopad a vyšší důležitost celkově, ale přesto si tohle srovnání nemohu odpustit.

Donald J. Trump byl zvolen 45. prezidentem Spojených Států Amerických.

Nemůžu říct, že bych to čekala, že bych byla šokovaná, šťastná, anebo něco podobného. Ač jsem o těhle volbách jako jediných a možná i posledních napsala celý článek, nesledovala jsem to tak, jako všichni. Bylo to jen něco, co mi neustále všude vyskakovalo, ale obecně se jinak docela straním starání se o věcí, které nejsou v mém životě relevantní, proto jsem vlastně ani nevěděla, jaký den jsou ty hlavní volby a kdy se rozhodne. Když mi pak na seznamu ve zprávách začal vyskakovat Trump, byl to takový pocit... chm, dobře. Ano, asi jsem radši, že vyhrál on, než Hillary, ale jak už jsem psala minule, je to pouze volba menšího zla. Ale Trump je v mých očích pořád to menší. Takže pokud by šlo jen o tohle, pokrčila bych nad tím rameny, řekla si okey a šla se svým životem dál. Ale ne, chování lidských bytostí mě totiž nikdy nepřestane fascinovat, špatným i dobrým způsobem, a já se musím k té šílené reakci na výsledky voleb vyjádřit.