Listopad 2016

Filmové zážitky listopadu 2016

28. listopadu 2016 v 17:36 Filmové zážitky

The Handmaiden, 2016
Začnu tímhle filmem, který je pro mě takový masterpiece a jeden z nejlepších filmů, co jsem viděla za dlouhou dobu. Za mou oblibu asijských kultur a především asijských žen se nestydím a určitě to mělo něco dočinění s tím, jak skvělý mi film připadal. V podstatě to bylo takové soft lesbické porno, ovšem doplněné naprosto perfektním prostředím, atmosférou, herci a dějem. Opravdu dlouho jsem neviděla film s tak parádním twistem, který by mě tolik překvapil a já ho vůbec nečekala. Obvykle to tak nějak vidím, ale tady ne. Celé to bylo prostě krásná lovestory o dvou krásných dámách, v dokonalém korejském prostředí a se správnou dávkou bizarnosti a ujetosti. Za mě velký palec nahoru, vážně jeden z těch nej filmů za poslední dobu. Čím dál častěji se mi taky potvrzuje, že je nejlepší o filmech anebo seriálech vůbec nic nevědět a jít do nich s čistou hlavou, protože potom je ten zážitek o to lepší.


Vyvracení klasických feministickych mýtů

21. listopadu 2016 v 16:42 Nezávratná moudrost
Vyvracení feministických mýtů a hloupých argumentů je něco, ohledně čeho jsem dosti vášnivá, protože je to prostě zábava. Samozřejmě nejen to - přijde mi i důležitý lidi informovat a ráda si zjišťuju fakta, vzdělávám se apod. Je mi jasné, že i já se můžu plést a tak jsou třeba nějaké informace v tomhle článku chybné anebo nedokonalé. Ráda se nechám opravit, na druhou stranu jsou to pořád z velké části mé názory, tudíž bych se ráda vyhnula nějakým vášnivým válkám rozdílných přesvědčení, takže se vším v klidu. ;) Na konci článku budou ovšem taky všechny odkazy (alespoň ty co jsem se mi chtělo uložit) na výzkumy a statistiky, co se mi chtělo přidat, což často bývá něco, co feministky u svých "faktů" moc často nevedou.

1) Wage gap

Jedním z nejvíce omýlaných a nejvíce vytahovaných argumentů feministek je a snad vzdy bude rozdíl v platech. Ženy údajně dostávají zaplaceno méně než muži za naprosto totožnou práci. No, problém s tímhle argumentem ale začíná hned na začátku - tahle statistika totiž nepočítá se spoustou vcelku důležitých drobností, což vám potvrdí každý slušný ekonom. Začneme tim nejjasnějším - ženy dělají úplně jiná životní rozhodnutí, než muži. Raději pracují méně a tráví čas s dětmi více, také mají pochopitelně mateřskou dovolenou apod. Očekávat, že člověk který prostě a jednoduše pracuje méně hodin, což ženy dle statistik pracují, dostane stejný celkový plat jako někdo, kdo pracuje víc a bere si méně volna je tak trochu nelogické.

Nikdy jsem se navíc nesetkala s tím, že by muž za naprosto stejnou práci dostal víc. Mám známé a členy rodiny, kteří pracují ve vedoucích pozicích, tudíž vím kolik platí svým zaměstnancům a žádné "oh, ty jsi žena, tak to musíš dostat o xy méně" tam není. Stejně tak jistě vím, že mám stejný plat jako moji mužští kolegové. Až mi někdo jasně předloží pracovní smlouvu a platový výměr, ve kterém je jasně vidět že jediný rozdíl je že v papírech od ženy jsou jiná čísla platu, začnu to brát vážně, do té doby to jsou jen výmysly a hlouposti.

Druhý problém nastává v tom, že ženy si vybírají častěji úplně jiné pracovní pozice než muži. Vybírájí si pozice, na kterých mají sice nižší mzdu, ale větší pracovní jistotu a celkové bezpečí. Ženy hornice nevidíte proto, že ženy chtějí práci, kde jim nehrozí zraněnií nebo smrt, ne kvůli sexismu. Jsou pozice, na kterých muž raději přijme muže, protože má pocit že by se na ni žena nehodila anebo že toho není schopná. Musím přiznat, že ženy bývají emotivnější a tak mě osobně přijde vcelku logické, že například ředitelé firem anebo manageři jsou častěji muži, protože je to pozice, na kterou se způsob jejich myšlení častěji hodí - taky má spousta takových osob psychopatické sklony, což je také častěji doména mužů, hah. Není to tak vždy a každý by měl prvně koukat na zkušenosti a znalosti daného člověka, nemůžete ovšem lidem rozkazovat koho zaměstnat, což mi připomíná kvóty, které mají například v Americe - univerzity anebo firmy jsou placené státem za to, že naplní kvótu, kterou mají řečeno, že musejí přijmout xy ženských zaměstnanců, anebo xy zaměstnanců jiné rasy. Pokud někdo chce dosáhnout úspěchů s pomocí takového "podvádění" tak prosím, ale mě se to jako rovnocennost opravdu nezdá...


Filmové zážitky října 2016

20. listopadu 2016 v 1:32 Filmové zážitky

American Horror Story 6. série, 2016
Oh boy. Takže to tady máme, šestá série AHS, huh? Abych pravdu řekla, mimo pátého dílu bych tuhle sérii asi označila za jednu z nejhorších celého seriálu. Což zcela jistě spoustu lidí šokuje, jelikož co jsem viděla, snad všichni šestou sérii naopak úplně zbožňují. A já prostě nechápu proč, ale vůbec to nechápu... Ač uznám, že polo-dokumentární styl je zajímavá a originální myšlenka, pro mě to prostě ani trochu nefungovalo. Neustále mě to vytrhávalo z děje, o postavy se člověk vůbec nebál, protože jsou asi živé, když vyprávějí o tom, co se jim stalo, že, no a k tomu ději samotnému... Bleh. Bože. Bylo mi jasné, že Murphymu jednou bude muset dojít co točit a nápady, ale takovou přehlídku naprosto nudných hororových klišé jsem nečekala. Vůbec mě to nebavilo, spíš jsem se jen tak nespokojeně šklebila a byla jsem ráda, že to po tom dost antiklimatickém konci skončilo... Menší zlom pro mě byl, když přišla šestá epizoda a jakási druhá část téhle série a s ní celkem velký plot twist, který mi přišel prostě parádní. Fakt nemohu uvěřit, jak moc mě ten pátý díl bavil proti zbytku série. Nebyla jsem schopná věřit, že má něco společného se zbytkem, protože ta originalita, atmosféra a nápad byli někde úplně jinde. Jenže potom se to hned vrátilo dokonale do starých kolejí. Myslím, že ten díl tam byl snad úplnou náhodou. Druhá polovina série pak byla snad ještě horší (nudnější) než první a konec takové zklamání. Mám po tomhle úplně špatnou chuť v puse. Já jsem byla totiž jeden z lidí, kterým se předešlých pár sérií (které nebyly už moc dobře hodnocené od fanoušků) pořád líbily, ale tohle... Tohle byla teda síla.


Potopil se skutečně Titanic?

17. listopadu 2016 v 13:58 | AD. |  Nezávratná moudrost
Tohle je téma, které není úplně extérmně známé, ale taky rozhodně nejsem první, kdo o tom píše, každopádně mi to přijde jako docela zajímavá věc, trochu víc zakořeněná v realitě, o žádných UFO se tu bavit nebudeme.

Budu psát o teorii vázající se na skutečnou loď Titanic, kterou známe z filmu, která mluví o tom, že se Titanic ve skutečnosti vůbec nepotopil, ale namísto něj se potopila loď jménem Olympic.

Myslím, že netřeba nikomu vysvětlovat nic ohledně Titanicu a jeho slavného potopení v roce 1912, při kterém zemřelo kolem 1500 osob. Každý zná ten příběh, anebo spíš film založený na skutečném příběhu. V zákulisí tohohle známého příběhu se totiž odehrávalo opravdu hodně. Společnost White Star Line, která vyrobila Titanic, měla totiž ještě jednu loď a to Olympic. Byla to starší sestra známnější lodi, která byla také téměř identitcká až na drobné detaily, jako například počet kruhových oken na boku lodi a pár dalších věcí. Jenže nějakou dobu před vyplutím Titanicu měla Olympic kolizi s válečnou lodí Královského námořnictva. Obě lodi o sebe jednoduše řečeno škrábly a způsobily si slušnou, ač ne fatální škodu a i přes svědky byla vina svalena na Olympic. Právě to způsobilo, že pojišťovna odmítla proplatit White Star Line škody, což byla pro firmu dost nepříjemná situace (jak finančně tak majetkově) vzhledem k tomu, že návrat a potřeba opravit Olympic ještě víc zkomplikoval práci na Titanu, který byl v té době už tak pozadu s pracemi...


Absurdní reakce na nového prezidenta

11. listopadu 2016 v 22:32 Nezávratná moudrost
Ne, nemluvím tu o tom, když byl v naší zemi zvolen prezidentem Zeman. Ale tak mimochodem... pamatujete jak všichni vyváděli, bouřeli a šíleli, že někoho takového nemůžeme mít za prezidenta a odstěhují se? Nevím jak vy, ale já si dnes už na Zemana už pomalu ani nevzpomenu. Samozřejmě, je mírně zcestné srovnávat naší ubohou zemičku a Ameriku, jejíž dění má na svět trochu větší dopad a vyšší důležitost celkově, ale přesto si tohle srovnání nemohu odpustit.

Donald J. Trump byl zvolen 45. prezidentem Spojených Států Amerických.

Nemůžu říct, že bych to čekala, že bych byla šokovaná, šťastná, anebo něco podobného. Ač jsem o těhle volbách jako jediných a možná i posledních napsala celý článek, nesledovala jsem to tak, jako všichni. Bylo to jen něco, co mi neustále všude vyskakovalo, ale obecně se jinak docela straním starání se o věcí, které nejsou v mém životě relevantní, proto jsem vlastně ani nevěděla, jaký den jsou ty hlavní volby a kdy se rozhodne. Když mi pak na seznamu ve zprávách začal vyskakovat Trump, byl to takový pocit... chm, dobře. Ano, asi jsem radši, že vyhrál on, než Hillary, ale jak už jsem psala minule, je to pouze volba menšího zla. Ale Trump je v mých očích pořád to menší. Takže pokud by šlo jen o tohle, pokrčila bych nad tím rameny, řekla si okey a šla se svým životem dál. Ale ne, chování lidských bytostí mě totiž nikdy nepřestane fascinovat, špatným i dobrým způsobem, a já se musím k té šílené reakci na výsledky voleb vyjádřit.