Červen 2015


Trisha Paytas - Fat Chicks

12. června 2015 v 23:17 | AD. |  Nezávratná moudrost
Tohle bude zase jeden z těch mírně kontroverzních článků. Protože v dnešní době mluvit o tloušťce a celým tomhle body acceptance movementu jinak než pozitivně není moc v kurzu. Jenže přesně to chci prostě udělat, ačkoliv o tom nebudu psát obecně, chci se totiž bavit konkrétně o Trishe Paytas a jejím music videu k songu Fat Chicks.

Někdo možná Trishu neznáte, ale já už jí na YouTube sleduju nějaký ten pátek. Je to taková ta význačná osobnost ohledně celého tohohle tématu sebepřijetí, modla pro oplácaný holky, údajně má být křesťanka, čemuž tedy úplně nevěřím, ale asi to tak je, Američané mají svůj vlastní zvláštní způsob překrucování všeho a zároveň je taky známej internetovej troll. Trisha už dlouho točí všechna ta videa, kde mluví o tom, jak je krásná se svými špeky, jak by se měly všechny tlusté holky milovat, jak by se každý měl milovat takový, jaký je, ale stejně jako spoustu jiných lidí, i ona je ve svém hlavním přesvědčení celkem pokrytec.
To ukázalo hlavně video, o kterém chci mluvit.

Fat Chicks je ne tak úplně špatný song o tom, jak jsou udělané holky prostě lepší. Jak se mají jít hubené holky zahrabat, jak si chlap radši vybere tu, která do sebe cpe hranolky horem dolem, protože je sexy, jak je jí to jedno a tak dále. Taky tam používá frází, která se mi vlastně docela líbí a souhlasím s ní - "fat" je slovo, kterým se mají udělané holky ponižovat, jenže ona taková ve skutečnosti je a proto na něm ve skutečnosti nevidí nic špatného. Je fajn, že se tohle někdo snaží konečně dostat do světa. Že když řeknete někomu, že je tlustý, tak to sakra není nadávka, ale fakt. Pokud tlustý opravdu je. Pokud se na vás 90ti kilová holka zlobí, i když ví, že tlustá je, mohla bych se taky zlobit, že mi někdo říká, že jsem hubená, žeano. Jenže to je asi tak vše, v čem s Trish a tím videem souhlasím.



Toddlers and Tiaras

1. června 2015 v 16:41 | AD. |  Nezávratná moudrost
Jo jo jo. Budu psát o tomhle. Bohužel. Ono je možné, že jsem o tom už kdysi na jiném blogu psala, ale což. Zase jsem z naprosté a čiré nudy dělala to, co dělám ráda - koukám na věci, na které můžu akorát tak nadávat a nemůžu přestat, aniž bych věděla proč. I když možná vím, Toddlers and Tiaras mě určitým zvráceným způsobem fascinuje.

Pokud nevíte, co to je, z části máte velký štěstí. V podstatě je to seriál, který se zaměřuje na sledování osudů různých soutěžících v takzvaných pageants. Soutěžích krásy pro malé děti v Americe. Jsou natural pageants, ty jsou pro mimina od několika měsíců a zkrátka to slůvko "natural" vyjadřuje alespoň trochu význam. Pak jsou tu ale glitz pageants, které jsou prostě... zvrácenost. Make-up, falešné řasy, nehty, falešné opálení, příčesky. Na čtyřletých holkách.


Viděla jsem už tolik dílů, že mi z toho jde hlava kolem. A mám taky hezkej přehled o tom všem, takže můžu psát co přesně mi vadí, co mě štve a co ani ne. Na začátek chci říct - není špatný strojit holky do hezkých šatiček, občas je namalovat, kdo to nedělal, když byl menší? To je jediné, co mi na tom v podstatě tolik nevadí. Prostě ten fakt, na tom faktu samo o sobě není nic špatného. Ale teď začne dlouhej seznam toho, co mi přijde naprosto otřesný.