O tom, co nedělá člověka jedinečného

19. března 2015 v 18:17 | Karma |  Nezávratná moudrost
V okolí vidím spoustu lidí, kteří se chtějí lišit, chtějí na sebe upoutat pozornost a jdou na to různými způsoby. Jedním z těch, který vidím nejčastěji jsou barevné vlasy. Zdá se, že když máte modré vlasy, jste najednou hodni obdivu. Jste pro ostatní lepší člověk, jste jako idol jen proto, že jste si dokázali vyperoxidovat hlavu a hodit na ni modrou barvu.

Věc se má tak, že to tak není. Ale rozumím tomu. Ještě před pár roky, nebo když to řeknu jinak, možná tak před necelým rokem, což je pár měsíců, jsem měla taky pocit, že nemůžu mít žádnou obyčejnou barvu. Připadala jsem si tak odporně s hnědými vlasy. Připadala jsem si, jako bych zapadala mezi ostatní a to mi ubližovalo. Když jsem si nechala dát po krátké době na hnědých vlasech malinově růžovou, šla jsem po ulici, viděla se ve výloze... a připadala si jako bohyně. Moje ego spokojeně plesalo, když jsem na sobě cítila pohledy mladších holek anebo vlastně kohokoliv. Takže jo, chápu to. Růžové vlasy nemá kdekdo. Modré vlasy nemá kdekdo. Je to svým způsobem zvláštní, ale pořád jde jen o to, co je venku.

Po nějaké době jsem dospěla k tomu, jak na nic to je. Lidé soudí podle vzhledu, stejně jako já. Záleží mi na vzhledu, miluju a obdivuju krásu, fascinuje mě a zároveň to všechno nesnáším. Asi jako spoustu lidí. Miluju taky jedinečný lidi, kteří jsou něčím zvláštní. Faktem ale zůstává, že k tomu není třeba mít modré vlasy. Došlo mi, že právě když člověk na první pohled okatě ničím nevyniká, není ho podle čeho soudit a musíte se přesunout k jeho chování, osobnosti. A tím nemyslím nějakou holku s mastnými vlasy nevýrazné špinavé blond barvy v nezajímavých hadrech. Myslím tím člověka, který nemá tričko od Killstar, zelený vlasy, vysoký boty, tetování a... stejně vás něčím zajume. Protože to z nich vyzařuje.


Bohužel, ale z mé zkušenosti se lidi, co se takhle výrazně zdobí dělí na dvě skupiny. První jsou ti, kteří prostě a jednoduše takoví jsou, něco příšerně extravantního a výrazného je pro ně přirozené, sedí k nim, nevím jak to popsat, ale prostě nemají nic společného s tou druhou skupinou. Tou jsou ale lidé, kteří takoví nejsou. Kteří nemají nic jedinečného, žádnou jiskru, to něco, co vás k člověku tajemně přitahuje a dovoluje vám ho jen milovat nebo nenávidět. Problém je, že oni to nemají, stejně jako jiní nemají kudrnaté vlasy anebo další nemají krásu. A jsou si toho vědomi. Nechtějí takoví být. Z vlastní zkušenosti vím, že podobný pocit je něco příšerného, zvlášť pokud nejste úplně zabředlí v ovčím životě ve stádě. A tak rychle musejí najít něco, čím vybočit. Všemi těmi radikálními prostředky se snaží všem kolem ukázat svojí jedinečnost, jak jsou jiní, chtějí napodobit ty lidi, kteří jsou v první skupině, ale nemůžou, i kdyby se co nejvíc snažili, protože to, co oni vytvoří, je jenom iluze, kdežto lidé, o kterých jsem mluvila nahoře, se tak prostě narodí. Viděla jsem nebo znala lidi, kteří... byli obyčejní a přesto neobyčejní. Holka s přirozenýma vlasama, bez čehokoliv poutajícího pozornost a přesto jí poutala.

Asi je to normální, když si to tak člověk vezme. Tohle všechno buď dělají dospívající děti, co hledají sami sebe, což je dost pochopitelné, anebo ti, kteří to, o čem jsem teď psala, prostě budou dělat bez ohledu na věk. Dokud se nesmíří s tím, kdo jsou. A tím třeba otevřou něco víc v sobě, něco jedinečného. Protože to prostě nejde vynutit.


Tohle píšu v podstatě kvůli tomu, že jsem se tak trochu zamýšlela nad svým dřívějším já a tím, jak to mám teď. Nechci znít jakože jsem hrozná vyspělá úžasná osoba, tak to vůbec nemyslím. Jen jsem přemýšlela nad vlasy, které si nechávám dorůstat a odrůstat barvu. Že bych si tam mohla barvu nějakou hodit. Milovala jsem, když jsem měla rudou hřívu, vážně jo. Vyjadřovalo mě to, připadala jsem si s ní vyjímečná, sama sebou, ani pořádně už nevím, jak.

Teď, když jsem si představila, že bych si červenou zase dala, už to nebylo jako dřív. Dřív jsem se k ní vracela jako k něčemu, na co jsem dostávala nejvíc chvály, co mě tehdy když jsem si jí poprvé nabarvila dělalo mezi ostatníma děckama jinou. Teď byla moje první myšlenka, že to bylo hezké, že ty vlasy vážně vypadaly hezky. Ne, že jsem vypadala jedinečně, ne nějaká zidealizovaná představa o sobě samý. Jen to, že červený vlasy jsou prostě krásný. A tak mi došlo, že to prostě nepotřebuju, pousmála jsem se, rozhodla nechat to za sebou a byla ráda, že jsem vlastně upřímně docela spokojená se svojí nevýraznou špinavou blond. Vím už, že rudý vlasy ze mě lepšího ani jedinečnějšího člověka neudělají - možná jen na pohled hezčího a zajímavějšího - a že je prostě nepotřebuju.

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 19. března 2015 v 18:39

Svým způsobem si tím obdobím, kdy se člověk honí hlavně za tím, aby se odlišoval vzhledem a poutal na sebe pozornost, projde každý. Já si taky kdysi myslela, že když si na hlavu naseru růžový pruhy, budu hrozně zajímavá. Nakonec jsem nebyla ani tak zajímavá, jako klasická pubertální nanynka, kterých je všude plno.

Styl nikomu neberu. Když se nějak cítí, ať si se svým zevnějškem dělá kdo chce co chce. Ale kdysi jsem taky nějak došla k tomu, co tu popisuješ.

Teď už je mi jedno, jestli si mě někdo všímá nebo nevšímá. Vlasy miluju tak, jak jsou a nikdy už bych jim neudělala něco, jako nějakou chemickou nálož kdovíčeho a nestydím se za sebe ani nenamalovaná, takže mi nedělá problém takhle vylézt ven.

Tohle uvědomění mi hodně změnilo život k lepšímu. Jsem víc spokojená sama se sebou, neřeším neustále nesmysly, co jsem řešila dřív. Je mi prostě nějak líp.

2 Camilla Barnet Camilla Barnet | E-mail | Web | 19. března 2015 v 18:52

Já jsem nikdy nechtěla být odlišná, ale vždycky si koupím to, co se mi líbí a nepřemýšlím nad tím, že mě to odliší od ostatních, prostě se mi to líbí. Teď když nad tím přemýšlím, mám takových věcí hodně, ale nejsem si vědoma toho, že bych někdy měla období, kdybych chtěla být jiná. A vlasy si barvím ze špinavé blond na kaštanovou, nechci se lišit, chci se líbit sama sobě. :)
Ale upřímně, tenhle článek je hodně k zamyšlení. Lidé, kteří si něco pořídí jen kvůli tomu, aby si jich každý všiml jsou... Eh, nemám takové ráda. :D

3 Klára Klára | Web | 19. března 2015 v 19:07

Pěkný článek a dosti zajimavý :) Musím se přiznat že chci taky nechat udělat tyrkysově modré ombre ... ale nedělám to pro pozornost nebo něco podobnýho jsem prostě kreativní člověk... ráda kreslím, tvořím hudbu apod.. a ta barebnost mě vystihuje .. :) proto o tom uvažuji ikdyž pochybuji, že se k tomu dostanu... ale každopádně dala jsi mi další důvod k přemýšlení a různých typech lidí :D

4 Lucie Lucie | Web | 19. března 2015 v 19:19

Velmi hezké počtení. Sama za sebe mohu říci, že miluji odlišnost, miluji když se dokáže někdo obléci do něčeho netradičního, nabarvit si hlavu na modro a se vztyčenou hlavou jít mezi lidi. Je to hezké a všechny takové lidi obdivuji. Sama na sobě si to však nedokážu představit, i když bych třeba chtěla. Možná je to otázka odvahy a strachu, možná je to jen má přirozenost, každopádně je důležité dělat to, co člověk cítí a nic si nevynucovat.

5 xthoughts.blog.cz xthoughts.blog.cz | 20. března 2015 v 15:11

Jéj :) pekný článok. (aj blog :-) )

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. března 2015 v 17:45

Moje kamarádka má červené vlasy a patří to k její osobnosti... Je taková nevýrazná, ale díky červeným vlasům si ji každý zapamatuje... a taky tím částečně rebeluje proti společnosti :D

Já bych si jinou barvu nedala, na to si příliš cením svých vlasů... Mám je takové světle hnědé a navíc v nich mám trochu přírodního melíru :)

7 hellboy hellboy | Web | 21. března 2015 v 2:41

No konečně jsem se odhodlala si to přečíst, budeš možná překvapená, ale já s nečím i souhlasím. Já teda nepatřím ani mezi jeden druh lidi, ten styl co mám jsem JÁ a nedělám to proto aby si mě lidé všímali, chci se lišit jen do jisté míry a myslím že není špatné nosit věci z Killstaru, je to stejný jako třeba Fishbone z NY, jde jen o ibrázky, tyhle trička či značku může nosit kdokoliv a stejně si myslím že to přeháníš a strkáš svůj nos vlastně do věcí do kterých ti nic není, přece jen každého věc:-) ale neříkám že nazory zakazuju :D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama