Březen 2015

Filmové zážitky března 2015

31. března 2015 v 18:36 Filmové zážitky
Tenhle článek je co se filmů týče... vážně zvláštní.



O tom, co nedělá člověka jedinečného

19. března 2015 v 18:17 | Karma |  Nezávratná moudrost
V okolí vidím spoustu lidí, kteří se chtějí lišit, chtějí na sebe upoutat pozornost a jdou na to různými způsoby. Jedním z těch, který vidím nejčastěji jsou barevné vlasy. Zdá se, že když máte modré vlasy, jste najednou hodni obdivu. Jste pro ostatní lepší člověk, jste jako idol jen proto, že jste si dokázali vyperoxidovat hlavu a hodit na ni modrou barvu.

Věc se má tak, že to tak není. Ale rozumím tomu. Ještě před pár roky, nebo když to řeknu jinak, možná tak před necelým rokem, což je pár měsíců, jsem měla taky pocit, že nemůžu mít žádnou obyčejnou barvu. Připadala jsem si tak odporně s hnědými vlasy. Připadala jsem si, jako bych zapadala mezi ostatní a to mi ubližovalo. Když jsem si nechala dát po krátké době na hnědých vlasech malinově růžovou, šla jsem po ulici, viděla se ve výloze... a připadala si jako bohyně. Moje ego spokojeně plesalo, když jsem na sobě cítila pohledy mladších holek anebo vlastně kohokoliv. Takže jo, chápu to. Růžové vlasy nemá kdekdo. Modré vlasy nemá kdekdo. Je to svým způsobem zvláštní, ale pořád jde jen o to, co je venku.

Po nějaké době jsem dospěla k tomu, jak na nic to je. Lidé soudí podle vzhledu, stejně jako já. Záleží mi na vzhledu, miluju a obdivuju krásu, fascinuje mě a zároveň to všechno nesnáším. Asi jako spoustu lidí. Miluju taky jedinečný lidi, kteří jsou něčím zvláštní. Faktem ale zůstává, že k tomu není třeba mít modré vlasy. Došlo mi, že právě když člověk na první pohled okatě ničím nevyniká, není ho podle čeho soudit a musíte se přesunout k jeho chování, osobnosti. A tím nemyslím nějakou holku s mastnými vlasy nevýrazné špinavé blond barvy v nezajímavých hadrech. Myslím tím člověka, který nemá tričko od Killstar, zelený vlasy, vysoký boty, tetování a... stejně vás něčím zajume. Protože to z nich vyzařuje.


Šokový faktor prodává, bohužel

8. března 2015 v 20:59 | Karma |  Nezávratná moudrost
K napsání tohohle článku mě tak nějak rozhoupalo tohle video. Celkově jsem o tom zatím psát nechtěla, ale říkám si, proč ne. V podstatě bude článek hlavně o hudbě, ale dá se to tak nějak i celkově použít i na celebrity, filmy, reality show a podobně.

V dnešní době už je toho k vidění hodně a lidé se zřejmě začínají tak trochu nudit. Kvalitní, promyšlené a hluboké umění - ať se tu bavíme o hudbě, filmu, knihách, nebo čemkoliv jiném - už není pro většinovou populaci dostatečně zajímavé. Ačkoliv se za ním skrývá kupa práce a talentu. Teď chtějí lidi něco, co je bude šokovat, i když na tom bude trpět kvalita. Ale i ty největší sračky si najdou své obdivovatele, zvlášť v dobách, kdy inteligence lidstva prostě generaci s generací klesá.

Osobně jsem člověk, kterému tohle vcelku vadí. Miluju renesanční umění, kdy byly obrazy propracované a umělci měli spoustu talentu, mám ráda i klasickou hudbu, i když jí neposlouchám tak často, dokážu ji ocenit. Mám ráda filmy, které mají hlubokou myšlenku a jsou z technické stránky propracované, i když se tím pádem pro většinu lidí můžou zdát nudné, zdlouhavé, táhlé. A ačkoliv mám ráda spoustu věcí, které ještě v dnešní době pokládají někteří za kontroverzní - piercingy, tetování, líbí se mi i split jazyka, nebojím se bavit nebo zajímat o věci jako jsou úchylky, vrazi a podobně - tak tohle je něco, co mi prostě... uchází. Šokový faktor, který je v posledních letech tak populární mi prostě přijde spíš k pláči.


Filmové zážitky února 2015

4. března 2015 v 18:37 Filmové zážitky

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část, 2014
Pro spoustu lidí byl prý tenhle díl Hladových her zklamání a já bohužel nebudu výjimkou. První díl byl na nic a druhý mě neskutečně nadechl, takže jsem byla nadšená, dávala filmu naděje, těšila se. Bohužel, zase si to posrali a díky tomuhle dílu jsem zase tam, kde jsem byla po prvním. A na druhou část se podívám jen proto, abych zjistila, jak to všechno dopadne. Tenhle film byl prostě zvláštní. A nepochopím, že po tom, co byly první díly rozdělených finálí u Pottera i Stmívání taková tragédie, proč to filmaři dělají pořád a opakují tu samou chybu. Film byl skoro bez děje, plný prázdných pohledů jako ve Stmívání, a Katniss mě zase začínala parádně vytáčet. Jeden by řekl, že po dvou Hladových hrách už nebude člověk tak vyvádět, ale ona, ona jo. Zkrátka mi její chování nepřišlo moc realistické, otravovala mě, celé to bylo hrozně předvídatelné, aneb Katniss začne zpívat píseň, takže se musíte cítit dojatě, anebo Katniss úplně nečekaně předvede "úžasně" motivační řeč která jí jde o srdce. Nemám ráda, když mi film rozkazuje, jak se mám cítit a nenechá se mě tak cítit samotnou. Prostě... ah, to pro mě nefungovalo. Konec mě trochu navnadil na druhou část, ale film sám o sobě se mi spíš nelíbil.