13 Reasons Why 13 Reasons Why Is Total Shit

14. června 2017 v 16:01 | AD. |  Filmové zážitky
Abych pravdu řekla, hodně dlouho jsem ohledně ničeho necítila takovou tu syrovou nenávist a docela mi ten pocit chyběl. Dnes jsem ale dosledovala seriál, který jsem všude neustále slyšela doporučovat a neměla jsem tušení o čem vlastně ani je jménem Thirteen Reasons Why. Už fakt, že ho doporučovali většinou lidi co mají "-náct" mi měl něco říct, ale přeci jen mě od nich dělí jen pár krátkých roků a tak jsem nečekala, že by pro mě ten seriál byl takový fail jako byl, ale bohužel se tak stalo.

Thirteen Reasons Why je jedna z největších sraček, co jsem poslední dobou viděla a dovolím si v tomhle článku jak pro vlastní mentální dobro tak v naději, že je na světě někdo, kdo sdílí můj názor, vypsat proč.

Reason 1

Ano, hned na začátek musím tomuhle seriálu tak trochu uznat fakt, že je tu zcela jasně dáno, pro jakou věkovou skupinu byl vytvořen. Dokonale jsem v tom viděla všechny ty trapný teenage tropes ale co mi prostě hrozně vrtá hlavou je, že mi je jenom dvacet něco a i tak mi přišel ten seriál tak příšerně klišé. Vždyť jsem ještě před nějakou dobou taky byla puberťák, tak proč jsem při sledování toho seriálu a řešení problémů a poslouchání argumentů hlavních postav připadala jako znuděná třicítka neschopná se soucítit s myšlením náctiletých?

 

Vyvracení klasických feministickych mýtů

21. listopadu 2016 v 16:42 |  Nezávratná moudrost
Vyvracení feministických mýtů a hloupých argumentů je něco, ohledně čeho jsem dosti vášnivá, protože je to prostě zábava. Samozřejmě nejen to - přijde mi i důležitý lidi informovat a ráda si zjišťuju fakta, vzdělávám se apod. Je mi jasné, že i já se můžu plést a tak jsou třeba nějaké informace v tomhle článku chybné anebo nedokonalé. Ráda se nechám opravit, na druhou stranu jsou to pořád z velké části mé názory, tudíž bych se ráda vyhnula nějakým vášnivým válkám rozdílných přesvědčení, takže se vším v klidu. ;) Na konci článku budou ovšem taky všechny odkazy (alespoň ty co jsem se mi chtělo uložit) na výzkumy a statistiky, co se mi chtělo přidat, což často bývá něco, co feministky u svých "faktů" moc často nevedou.

1) Wage gap

Jedním z nejvíce omýlaných a nejvíce vytahovaných argumentů feministek je a snad vzdy bude rozdíl v platech. Ženy údajně dostávají zaplaceno méně než muži za naprosto totožnou práci. No, problém s tímhle argumentem ale začíná hned na začátku - tahle statistika totiž nepočítá se spoustou vcelku důležitých drobností, což vám potvrdí každý slušný ekonom. Začneme tim nejjasnějším - ženy dělají úplně jiná životní rozhodnutí, než muži. Raději pracují méně a tráví čas s dětmi více, také mají pochopitelně mateřskou dovolenou apod. Očekávat, že člověk který prostě a jednoduše pracuje méně hodin, což ženy dle statistik pracují, dostane stejný celkový plat jako někdo, kdo pracuje víc a bere si méně volna je tak trochu nelogické.

Nikdy jsem se navíc nesetkala s tím, že by muž za naprosto stejnou práci dostal víc. Mám známé a členy rodiny, kteří pracují ve vedoucích pozicích, tudíž vím kolik platí svým zaměstnancům a žádné "oh, ty jsi žena, tak to musíš dostat o xy méně" tam není. Stejně tak jistě vím, že mám stejný plat jako moji mužští kolegové. Až mi někdo jasně předloží pracovní smlouvu a platový výměr, ve kterém je jasně vidět že jediný rozdíl je že v papírech od ženy jsou jiná čísla platu, začnu to brát vážně, do té doby to jsou jen výmysly a hlouposti.

Druhý problém nastává v tom, že ženy si vybírají častěji úplně jiné pracovní pozice než muži. Vybírájí si pozice, na kterých mají sice nižší mzdu, ale větší pracovní jistotu a celkové bezpečí. Ženy hornice nevidíte proto, že ženy chtějí práci, kde jim nehrozí zraněnií nebo smrt, ne kvůli sexismu. Jsou pozice, na kterých muž raději přijme muže, protože má pocit že by se na ni žena nehodila anebo že toho není schopná. Musím přiznat, že ženy bývají emotivnější a tak mě osobně přijde vcelku logické, že například ředitelé firem anebo manageři jsou častěji muži, protože je to pozice, na kterou se způsob jejich myšlení častěji hodí - taky má spousta takových osob psychopatické sklony, což je také častěji doména mužů, hah. Není to tak vždy a každý by měl prvně koukat na zkušenosti a znalosti daného člověka, nemůžete ovšem lidem rozkazovat koho zaměstnat, což mi připomíná kvóty, které mají například v Americe - univerzity anebo firmy jsou placené státem za to, že naplní kvótu, kterou mají řečeno, že musejí přijmout xy ženských zaměstnanců, anebo xy zaměstnanců jiné rasy. Pokud někdo chce dosáhnout úspěchů s pomocí takového "podvádění" tak prosím, ale mě se to jako rovnocennost opravdu nezdá...


"Nerealistické znázornění žen" ve hrách

14. srpna 2015 v 19:59 |  Nezávratná moudrost
Tohle je tak trochu reakce na jednu už starší událost, nad kterou jsem nejdřív mávla rukou ačkoliv mě vcelku namíchla, ale nakonec mě rozhoupalo čtení článku Domi, na který jsem úplně náhodou klikla, když se mi objevil na Facebookové zdi. Aneb trochu budu nadávat na feministky a dnešní fat friendly dobu.

Okay. V podstatě jde o to, že podpůrná skupina proti bulimii vydala před nějakou dobou set přefotošopovaných fotek známých ženských postav z her s tím, že je přetvořili do podoby "normálních" žen, protože jejich vzhled je dle nic nereálný. Fotoset byl na jejich stránce bulimia.com zveřejněn s dojemným popiskem říkajícím: "Některá herní studia se mohou pochlubit jejich hyper-realistickými světelnými efekty a vychvalováním přirozeného pohybu jako nejnovější funkce svých her. S takovou pozorností ohledně detailů nás podivuje, proč nemohou přesně vylíčit ženské tělo?"

Další z věcí, co mě teda slušně rozesmála bylo, že prý fotografie přetvořily tak, aby víc seděly na skutečný vzhled obyčejné americké ženy. No v tom případě to teda ještě dopadlo sakra dobře. Samozřejmě kňourali i o tom, jak něco takového může mít hrozně negativní dopady na ubohé holky, co to hrají, protože si budou připadat neatraktivní a budou z toho mít trauma. To se samozřejmě může stát až poruchou příjmu potravy jako je právě bulimie nebo anorexie. K tomu se teda musím vyjádřit.


 


Jsou "fashion blogy" fashion?

8. srpna 2015 v 14:22 |  Nezávratná moudrost
Fashion: "a popular way of dressing during a particular time or among a particular group of people"

Ví se o mně, že nemám v lásce fashion blogerky, vlastně ani ty beauty a tak celkově. To by mohlo vést k domněnce, že jsme nějaká tlustá žárlivá socka, která chodí v teplákách, nemaluje se a na vzhled prostě sere. Anebo zkrátka žárlím na ty krásný, talentovaný a úžasný holky, který jsou tak lepší než já, protože si vybudovaly svoje impérium fascinovaných oveček, které žerou každý jejich outfit. Hohoho, o tomhle se tedy pobavíme.

Asi hlavní a první, co bych ráda řekla je, že je velký rozdíl mezi tím oblékat se podle módy a mít vkus. Kurva velkej rozdíl. A pak je tu takovej ten citátek, který říká něco jako že styl je způsob, jak říct kdo jste bez toho, abyste museli promluvit. Ten já mám ráda a celkově vystihuje můj postoj. Většina fashion blogerek prostě není nikdo, protože na sebe natáhnou jen to, co je v módě, co se nosí, a to za každou cenu. Ať je to hnusný, ať je to směšný, prostě se to nosí a tečka. Mají to v HáeMku, beru to. Zara? Super! River Island? Dejte to sem!
Já zkrátka a jednoduše nevidím vůbec nic obdivuhodného na tom podívat se na seznam věcí, co se nosí - jak říká definice slova móda nahoře - a obléct si to. Nevidím na tom nic obdivuhodného, vlastně k tomu sakra ani nepotřebujete žádný vkus, žádný etický cit, nic. Stačí jen když máte prachy a přehled. Pak donutíte další lidi, kteří se buď tak moc bojí, aby zapadli, že budou nosit cokoliv, anebo se jim prostě líbí to, co letí protože to letí, aby si vás všimli a začali vás obdivovat.



Pád Pretty Little Liars

7. dubna 2015 v 20:16 |  Filmové zážitky
Okay, obvykle ani nepřemýšlím nad napsáním recenzujícího článku a takovýho "rozboru" o seriálu samotným, a už vůbec ne o mainstreamové sračce jako je tohle, ale poslední díl mě k tomu tak nějak nakopnul. Pretty Little Liars je pro mě bohužel jedním z těch seriálů, na které jste kdysi začali koukat a už na ně koukáte jenom proto, že jste nad tím ztrávili tooolik času a prostě chcete alespoň vědět, jak to dopadne, i když nadáváte na každej díl a ani nevíte, proč vás to baví.

Nejhorší je, že jsem ho měla chvíli celkem ráda, fakt. Nikdy to nebylo mýmu srdci tak blízký jako Walking Dead, Arrow a ke kvalitě Game of thrones to má taky daleko. A úplně se stydím, že ještě před necelým rokem jsem na tenhle seriál psala dost pochvalnou recenzi, ve které je řečený vlastně už naprostý opak toho, co budu psát dnes. Asi tím budu plýtvat váš čas, bůh ví kdo ten článek přečte, doufám že většina z vás má to štěstí, že na takovou hloupost nekouká, ale pokud ano, snad semnou budete souhlasit, protože jinak teda už nechápu vůbec nic.


Jak jsem řekla, PLL byl vlastně docela fajn seriál, když ještě následoval ten základní vzorec. Sledovat čtveřici kamarádek, kterým najednou začne psát bývala velitelka party, která... má být tak nějak mrtvá. Bylo to nové, bylo to zajímavé, mělo to potenciál. Něco takového jsem ještě neviděla. Mělo to takový správný tajemný tón, jako - píše jim opravdu ona? To je přeci nemožné, tak kdo to je? Kdo by měl takový zvrácený smysl pro humor a mučil je? Ale pořád tam byla ta malá nepravděpodobná možnost, že to dělá Alison, která i za života holkám způsobila nejeden problém svou panovačností a takovou mírnou psychopatičností.


Šokový faktor prodává, bohužel

8. března 2015 v 20:59 | Karma |  Nezávratná moudrost
K napsání tohohle článku mě tak nějak rozhoupalo tohle video. Celkově jsem o tom zatím psát nechtěla, ale říkám si, proč ne. V podstatě bude článek hlavně o hudbě, ale dá se to tak nějak i celkově použít i na celebrity, filmy, reality show a podobně.

V dnešní době už je toho k vidění hodně a lidé se zřejmě začínají tak trochu nudit. Kvalitní, promyšlené a hluboké umění - ať se tu bavíme o hudbě, filmu, knihách, nebo čemkoliv jiném - už není pro většinovou populaci dostatečně zajímavé. Ačkoliv se za ním skrývá kupa práce a talentu. Teď chtějí lidi něco, co je bude šokovat, i když na tom bude trpět kvalita. Ale i ty největší sračky si najdou své obdivovatele, zvlášť v dobách, kdy inteligence lidstva prostě generaci s generací klesá.

Osobně jsem člověk, kterému tohle vcelku vadí. Miluju renesanční umění, kdy byly obrazy propracované a umělci měli spoustu talentu, mám ráda i klasickou hudbu, i když jí neposlouchám tak často, dokážu ji ocenit. Mám ráda filmy, které mají hlubokou myšlenku a jsou z technické stránky propracované, i když se tím pádem pro většinu lidí můžou zdát nudné, zdlouhavé, táhlé. A ačkoliv mám ráda spoustu věcí, které ještě v dnešní době pokládají někteří za kontroverzní - piercingy, tetování, líbí se mi i split jazyka, nebojím se bavit nebo zajímat o věci jako jsou úchylky, vrazi a podobně - tak tohle je něco, co mi prostě... uchází. Šokový faktor, který je v posledních letech tak populární mi prostě přijde spíš k pláči.


Proč nesnáším Stmívání

4. srpna 2014 v 21:46 |  Nezávratná moudrost
Tohle tak úplně nebude jeden z těch milionu totožných článků poukazujících na stupiditu Stmívání a na to, jak jsou upíři v něm... No, ne úplně upíři, nebo na to, jak je odpudivý je obličej Roberta Pattisona, Bella bezcharakterní postava a celkově všechny tyhle často řešené zápory. I když nutno říct, že ano, všechny jsou pravdivé. Ale je tu něco mnohem nebezpečnějšího a vážnějšího, kvůli čemu nemám Stmívání ráda a moc lidí jsem o tom psát neviděla.

Edward a Bella, celé Stmívání, jsou totiž ukázkový příklad tzv. abusive relationshipu.

Nevím, jak to nejlépe přeložit do češtiny, protože v angličtině mi to prostě vystihuje nejlépe - je to něco, co všichni nesnášíme a řešíme, ale kupodivu to téměř nikdo nevidí ve Stmívání, kde je to ve vší jasnosti. Takový vztah funguje úplně stejně, jako vztah mezi hlavními propagonisty téhle ságy. Edward je dominantní muž, "násilník" (abuser). Bella je tichá, submisivní, ovlivnitelná "oběť". Celý skript filmu je prostě ukázka toho, jak takový vztah funguje a nejhorší je, že právě tenhle vztah je pro mladé dívky popisován jako nebeský, ideální, dokonalý!
Přitom je v reálném životě při nejmenším nezdravý a obvykle přímo destruktivní.